Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Dovolená v Sozopolu – Bulharsko – červen 2022.

Uloženo v : Bulharsko napsal facero

Čvn.12,2022

Dovolená v Sozopolu – Bulharsko – červen 2022.

Letos v červnu to bude 50 let od naší svatební cesty do Sozopolu. A to byl důvod proč jsme vyrazili tentokrát za nějakými těmi vzpomínkami. Pamatovali jsme si jen velmi málo z toho jak se to tenkrát řešilo. Víme, že jsme tehdy neletěli letadlem, ale jeli vlakem. Ve vzpomínkách se objevuje čekání na autobus u vlakového nádraží v Burgasu a pak po příjezdu do Sozopolu, že jsme našli kancelář, kde nám dali vybrat z pobytů v soukromí. Pak už to je hodně vymazané, ale je tam ve vzpomínce zapadlý důrazný zákaz házet toaletní papír do klosetu a pak jak sousední pokoj obsadila rodinka z Československa a první co bylo, že začala vařit knedlíky. No a víc tam toho v těch vzpomínkách na rok 1972 není.
Tentokrát to už tak nebylo, je nová doba, nové režimy a jelo se s cestovní kanceláří. A samozřejmě letadlem.

před ranním odletem do Burgasu před ranním odletem do Burgasu

Na tom ale bylo příjemné to, že do Brna jsme dojeli za 70 minut autem a pak odbavení a už po letu, který trval čistého času 97 minut, jsme byli prověřeni celní kontrolou na letišti v Burgasu. Pak už jen ubytování a hned do moře. Přijeli jsem v pátek 3.června, ale moře už bylo teplé, tedy mělo 22,2 st.C. Vzduch měl 23,5 st.C, takže to už bylo na koupání a toho jsme si tedy s opalováním užívali, tedy když svítilo sluníčko. To se nám i občas schovávalo, až z nebíčka pršelo a to třeba jen mírnou sprškou a nebo pravým přímořským lijákem. Ale to že budeme hledat naše vzpomínky nebylo vůbec na překážku.
Byli jsme v hotelu asi 3 km od starého centra Sozopolu, takže jeho poznání znamenalo nějak se tam dopravit.

vstup na hotel Blue Orange bazén na hotelu teplota vody 24 st.C

Museli jsme počkat na odbornou radu průvodce, který za námi dojel na hotel až v sobotu.

Takže do té doby jsme si prošmejdili hotel a jeho okolí, tedy pláž náležející k hotelu a prošli se po pláži jen tak pro radost a spojili jsme to s hledáním malých mušliček.

pláž při hotelu pláž při hotelu

V neděli jsme se rozhodli vyrazit na výlet do vesnice Rovadinovo, kde prý stojí malebný romantický zámeček. Vyrazili jsme po 9 hodině, ale i v tuto hodinu bylo mimo stín při silnici pořádně dusno. Po asi 2 km jsme dorazili do míst, kde už bylo vidět zlaté věžičky a i ta stavba romantického zámečku. Okolí bylo neutěšené, zkratky nebylo a tak jsem museli jít po silnici až k Aquaparku Neptun.

v parku ještě mají zavřeno v parku ještě mají zavřeno

Parkoviště ale bylo prázdné, areál bez lidí, jako by tu padla bomba. Branka do areálu se dala otevřít, ale vrznutí probudilo spícího zaměstnance a tak areál zůstane ve vzpomínce jen na fotce přes oplocení. Ale hned u tohoto opuštěného areálu stál vysoký kamenný plot a ten byl kolem celého areálu toho romantického zámečku. Na první poslech jsme nabyli dojmu, že tam v kapli běží bohoslužba, ale pak jsme zjistili, že to je jen finta na turisty a ta malajsijská atmosféra, šířená skrytými ampliony, má podněcovat k meditaci v celém tom velkém areálu iluzí.

a stojíme před rmantickým zámečkem v Rovadinovu na prohlídce romantického zámečku

Vstupné bylo pro seniory nižší o 30 %, ale i tak to dalo 14 Leva na osobu. Pak v areálu zase cosi chtěli za vstup do musea, za svezení na lodičce, na koni a tak se dalo i hodně utratit, zejména s malými dětmi. No při konečném vyhodnocení jsme zjistili, že to byl zajímavý poznatek, že to byl takový malý Disney Land, který tu někdo zbudoval v roce 1996. Místo nemá žádnou historickou hodnotu, ale můžete tu investovat do oslavy rozmařilých dítek, uspořádat hodně bohatou svatbu, či ukázat se, že na něco ještě i máte.

na prohlídce romantického zámečku na prohlídce romantického zámečku

Cesta zpět pak byla hodně úmorná, protože zase byla jen po svých a za odpoledního slunce. Ale domů na hotel nás táhlo vědomí malého oběda a studeného piva.
V pondělí došlo na cestu do starého města Sozopolu. Protože nám to bylo doporučeno, jeli jsme taxikem. Měl od hotelu pevnou cenu 12 Leva. A protože jsme jeli ve čtyřech, bylo to i přijatelné řešení, protože se sice dalo i jít po svých kolem pobřeží, ale velký kus jen po silnici, než se dospěje k nějaké samostatné cestičce. No a protože jsme si to vyzkoušel, jestli by se to náhodou nedalo, tak nedalo, protože bulharský řidič vás nevidí, nevnímá a dokonce na vás ukazuje, aby jste mu uhnuli z cesty, ale není kam. Vyrazili jsme až po obědě, bylo krásné počasí jako udělané na focení a na vzpomínání. Taxi byl za 5 minut v centru a řidič byl hodný, milý a dal nám vizitku s telefonem na něj, že i zpět to bude za těch 12 Leva.
My vystoupili a začali hledat tu naši minulost.
Ale 50 let je hodně a tak tu byl nový, opravený a vyšperkovaný Sozopol s nádhernými vyhlídkami. Prostě hned po vystoupení z Taxiku jsme šli na pobřežní cestičku a té se drželi až se dalo celé to krásné, opravené centrum obejít a kochat se z laviček tou pohodou kolem nás.

jsme na výletě ve starém městě Sozopolu ale posezení a kochání se tu je parádní

Jen jediné stavení mohlo být ještě neopravené a mohlo být z té doby, kdy jsme tu byli na svatební cestě.

nacházíme domeček, co by mohl být z té původní podoby před 50 lety a zase se jde dál

Vše ostatní bylo v novém, či téměř novém provedení, připomínající tu tehdejší dobu. Pohodové poznávání nám trvalo asi 3 hodiny a my dospěli do míst, kde jsme vystupovali. Takže jak se asi vrátíme domů. Shluk žlutých taxíků bylo vidět hned, to že za nimi je nástupní stanice do autobusů nebylo na první pohled patrné, ale náhodou tam jeden autobus stál. A tak hledáme nějakou informaci, kde koupit lístek, kolik že to stojí a tak podobně, když na nás z autobusu volají ti co jsme s nimi přijeli. Stojí to jen 2 Leva na osobu a už to pojede. No prostě jak já naznačuji ve vzpomínkách andělíčci zase byli při nás. Za minutu se to rozjelo. V autobuse začala chodit průvodčí, jak za našich dávných časů a prodávala jízdenky.

jdeme parkem a už jedeme autobusem za 2 leva na hotel

K nám stačila dojít těsně před výstupem na stanici Zlatá rybka. Tato stanice je u dvou campů. Přes ně na pláž a pak kousek podél moře a byli jsme na našem hotelu.
V úterý jsem si zašel zase směr Sozopol, jen sám a podél silnice, velmi opatrně až do míst, kde se dalo vyfotit město Sozopol spolu s přístavem. Zjistil jsem, že po druhé straně bylo vysoké oplocení a nad ním samé kamery. No co je zakázané to mě hodně láká. tady vzešel plán na další poznávací výĺet.

pláže pod campy Zlatá Rybka jdeme k vyhlídce na město Sozopol

Na webu mapy.cz jsme si našli tento oplocený areál a dozvěděl jsme se, že jde o areál kde jsou nabízeny apartmány k bydlení i na prodej, že je tu i hotel Santa Marinna.

jdeme na průzkum okolí pláž patřící hotelu Santa Marinna

Jsem již znalý toho, že na konci zátoky je pláž se zatravněnou plochou a bohatým občerstvovacím servisem, která je asi součástí toho velkého areálu za silnicí.

jdeme na vyhlídku a podaří se nám vstoupit do prostoru hotelu Santa Marinna

No na konci tohoto krásného místa pro relaxaci jsou pak schody i výtah s mostem přes silnici a ten vede do oploceného areálu, bylo rozhodnuto, že se pokusíme projít brankou, která je jen na čip pro hosta. Když to nevyjde, tak se schodiště kolem tohoto výtahu, odkud je krásný výhled na zátoku, vrátíme a jiným schodištěm se dáme přes hlavní silnici k další silnici, která vede kolem oploceného areálu pořád do vrchu a tam najdeme místo v mapě označené jako vyhlídka.
Vyšlo nám to první možné řešení, asi zapracovali „andělíčci“ . My na mostě a proti nám matka s klukem, ona má již připravený čip a já jej teprve jako hledám. Ona otevře projde a já si už jen podržím branku a poděkuji. No a jsme v areálu.

a podaří se nám vstoupit do prostoru hotelu Santa Marinna a podaří se nám vstoupit do prostoru hotelu Santa Marinna

Hned vidíme krásné bazény, krásné venkovní posezení, no prostě paráda, vše to fotíme a vnímáme to, že na nás od někud kouká kamera. A tak jsme se nabažili této krásy hotelu a jdeme ven z areálu. Na bráně hodně statní pánové jako ve filmu. Jdu suverénně k východu, ale ta přepážka – kolík, mě neposlouchá, statný jedinec mi ukazuje, že mám přiložit nejdříve kartu a já ve svém českém jazyce mu vysvětluji, že jsem přišel po mostě a kartu nemám. Hodně se diví, ale jeho mozek zapracuje a pustí mě i mou ženu. Asi pak proběhla prověrka kamer, ale to nám už může být jedno.

Silnicí do vrchu jsme dospěli k vyhlídce, která tu mohla vzniknout ještě za minulého režimu, takový malý amfiteátr, ale výhledy krásné. Kolem posečená tráva, čisté asfaltové chodníčky, všude těsně pod námi tenisové kurty.

jdeme na vyhlídku do sportovního parku jdeme na vyhlídku do sportovního parku

Došli jsme až do jiného místa, kde byl kurt s domečkem a vněm i dozorčí kurtu, a fajnové WC, ale taky zase dobrý výhled na starý Sozopol i s přístavem. No a tak jsem měli další zážitek z té naší pohodové dovolené.

na vyhlídce na město Sozopol na vyhlídce na město Sozopol

No a protože jsme chtěli poznat co nejvíce z doby, kdy jsme byli i jinde v Bulharsku u moře, zaplatili jsme si výlet, který by nás lodí zavezl do Nesebru. To je město evidované v památkách UNESCO a mohli jsme jím projít i s českým průvodcem.
Ve středu v 10.00 hodin tedy čekáme na vozidlo, které nás doveze od našeho hotelu do přístavu. Když bylo 10 minut po 10 hodině jsem už volal delegátovi. Než to zvedl, tak mi pípl mobil. No a bylo to vyřešeno, výlet se z technických důvodů nekoná. Prý byly vysoké vlny. Ve 12.hodin delegát peníze vrátil a my šli na oběd.
Po večeři jsme se šli projít, počasí bylo nejisté a tak se stalo, že jsme poznali, co to je slejvák u moře.
Nejdříve jen sprška, která se během chvíle proměnila v kapky letící vodorovně proti vám.

Velmi rychlé proměny počasí Velmi rychlé proměny počasí

Jen chvíli a jsme jako by jsme se flákali v oblečení pod sprchou. V čem budeme druhý den chodit ? Ale do rána to uschlo a bylo hned po ránu slunéčko a leželo se jen u vody v bazéně či v moři. Jen tak ležet, jako jiní z letadla, to je pro nás hodně složité, ale byli jsme na plné stravě a tak jsme jen trochu více toho popili a pokecali s jinými sympaťáky, či vlastně sympaťačkami z Krkonoš, zejména na téma houby.
No a byl tu pátek a my už po snídani jen naběhli naposledy do moře a při tom změřili teploty vody a vzduchu. Byli jsme v tom rozlehlém mořském prostoru jen my sami. Ve 12.45 hodin jsme nasedli za mírného deště do autobusu na letiště. Cestou po celých 30 km do Burgasu pak jen lilo, že nebylo vidět na cestu. V Burgasu pak jen suché silnice.

když jedeme na letiště v Burgasu na letišti v Burgasu

No a pak čekání na odbavení. A to se protáhlo o hodinu, protože se jim to při odbavování kočárků, a těch bylo požehnaně, nějak zaseklo. Pak zase jen 95 minut a byli jsme v Brně.
Cestou přišel nápad, že někde dáme smaženého sýra s hranolky. Ale hned první hospoda to nabízela za 179 Kč a tak jsme popojeli až do Vyškova, kde jsme na náměstí, pod ještě zářícím sluncem dostali za 156 Kč velmi dobře ochucený a vyměklý kousek grilované krkovičky.

a tady už jen večeře ve Vyškově slunečno na náměstí ve Vyškově

Cena vysoká, na tu si už zvykáme, ale v poměru k tomu sýru, který byl jen „lidovkou“ v době našeho mládí, to jsme nemohli unést. No a tady vzpomínka končí, bylo 10 června roku 2022

Dál už jen fotky z této zajímavé dovolené v Sozopolu v Bulkharsku:

[prohlížej jednotlivé fotky]