Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

01 – Byli jsme na dovolené v Tunisu u města Mehdia – 2024.

Uloženo v : Tunis pevnina napsal facero

Čvc.4,2024

01 – Byli jsme na dovolené v Tunisu u města Mehdia – 2024.

Na konci června jsme si vybrali pobytovou dovolenou s cestovkou BlueStar v hotelu Caribbien World Mehdia.
Důvody výběru jsou nyní podivně uspořádané. Tedy ověřit, jak to je ve skutečnosti s recenzemi na tento hotel, jaké to je žít v dané oblasti a možnost nějaké té aktivity s plnou volností času a výběru.

na hotelu Caribbien World Mahdia u recepce na hotelu Caribbien World Mahdia hlavní bazén s pool barem

No a tady jsou vzpomínky na skutečné zážitky.
Prostředí hotelu, uzavřeného pro jakoukoliv veřejnost, je dáno tím, že je tady zajištěna absolutní bezpečnost proti povstání, banditům a teroristům a zlodějům. Je to následkem opatření, které Tunis přijal po této události jako nezbytná opatření.

na hotelu Caribbien World Mahdia prostor pro animaci a odpočinek klidový bazén hotelu

V roce 2015 dne 26.června byl a střílel na pláži při hotelu terorista, který zabil 37 lidí, kteří pokojně leželi na lehátkách. Informaci jsem dohledal na webu :
https://www.lidovky.cz/svet/teroriste-zautocili-na-hotel-v-tuniskem-meste-susa-informoval-mistni-rozhlas.A150626_133858_ln_zahranici_mct
Při ohlášení na recepci obdržíte pásku na ruku a ta Vás podle barvy identifikuje pro hlídače na vchodu do hotelu i na pláži. Jen nahlédnout do sousedního areálu bylo ověřeno hlídkou a velkou prosbou, že jen nahlédnu a do bazénu nepůjdu. Při našem odchodu a příchodu se podívali na pásku a nic se relativně nedělo, tedy neprověřovalo. Při pohybu ve městě či jinde už věděli jak dalece se nás podaří přesvědčit, že třeba něco koupíme, když bydlíme na hotelu a máme tedy peníze. Ale také se k nám proto někteří chovali přátelsky, snažili se pomoci, „pokecat“ a byli na nás usměvavý a dali otázku „jak se máš“, ahoj, nic nekoupím. Prostě už znali jak se to řekne a museli to dát najevo, že se učí velmi rychle českému jazyku.
Bydleli jsme v areálu hotelu, kde byl velký centrální bazén s barem. Pak tu byl bazén klidový a bazén se skluzavkami.

na hotelové pláži hotelová pláž

Na pláž to bylo jen projít brankou a mít lehátko, které nebylo od baru dál jak 200 m. Pláž čistá a plná poláků, čechů a srbů. Byli tu i místní, ale dozvěděli jsme se, že to byli alžířani, a sem tam tunisané. Rusové, kterým dokonce hotel i patřil tu už nejsou, zůstali jen informační tabule s azbukou.

v jídelně hotelová pláž

Po té co hotel vede Tunisan to chátrá. Tráva se po ránu nepostřikuje, palmy nikdo neostřihá a květena se neudržuje a vadne.
Obsluha v hotelu při snídani, obědu a večeři je usměvavá, milá, snaží se, ale kultura stolování je nulová.

Proti špatné recenzi už nechybí talíře a příbory, ale tam kde se něco chystá před věčně čekající frontou unavený kuchař či kuchařka jsou pořád davy a volně pobíhající dítka, kterým nevadí, když vylejí, pokapou, nebo jim něco upadne na zem. Musíte koukat a koukat, aby nedošlo k maléru způsobeném při střetu s věčně nevinným dítkem.

Dobře jsme poslouchali delegáta a objednali si posezení s obsluhou a italskou či Tunisskou večeří.
Jídlo na pultech je bez vábné úpravy a vzhledu, snad jen jeden nařezaný meloun jako ozdoba v jídelně. Pochoutku místní kuchyně jsem neobjevil, někdo snad i ano. Jedině zákusky byly určitě dobré a vydávala je obsluhující dívenka aby omezila spotřebu, protože ta nezvedená robátka si uměla nabrat až oči a mozek nechápali.
Ale přežili jsme to, all inclusive jsme plně využili při pití míchaných nápojů a piva a kávy.
Takže podívejte se na fotky pořízené z hotelového areálu, sami posoudíte prostředí ve kterém se nám nakonec i líbilo.

námi poznané prolínání světů a kultur

Někdy nás tam zastihli i úsměvné situace.
Budete-li bádat nad tím jaké to byly, pak jednu musím dát jako upozornění a radu.
Úklid na pokoji nebyl asi žádný, snad dvakrát bylo vytřeno. Jedna uklizečka odnesla vše co tam bylo. Museli jsme urgovat, že se nemáme čím utřít. Podařilo se zajistit náhradou sadu 4 osušek. Hned na to a ještě ten den, něco po 24 hodině, bylo ale klepání na dveře pokoje a za nimi stál klučina se sadou dalších 4 osušek. Vzal jsem je a schoval prozřetelně do skříně. Odpoledne další den jsem se osprchoval, máme přece osušky, ale v koupelně nebyli a zjistil jsem to až po osprchování, koho by to nepadlo že nebudou. Takže prozřetelnost byla na místě a ty schované přišli vhod.
Dvakrát jsme nemohli otevřít dveře pokoje. Prostě nereagovali na čipovou kartu, jen hvizd a červené výstražné světýlko. Musel jsem jít na recepci, tam to sjeli přes čtečku a čip byl funkční. Když se to stalo podruhé, už to bolelo od proběhnutých schodů a chodeb vedoucích od pokoje k recepci v hlavní budově. Když se něco muselo vyřídit, tak se tomu věnovalo více lidí, protože „on sám“ neví jak to vyřešit. Prostě obsluha na recepci se to učí a možná i naučí.
Co na závěr dodat, byli jsme hosté ve světě s jinou mentalitou a když se nepřizpůsobíte, pak jen trpíte. Když to přetrpíte, pak to je pohoda, plná překvapení.

Další fotodokumentace z vlakového výletu do Mahdie je v tomto následujícím přehledu :

[prohlížej jednotlivé fotky]