Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

02- jedeme vlakem do Mahdie v Tunisu

Uloženo v : Tunis pevnina napsal facero

Čvc.4,2024

02- jedeme vlakem do Mahdie v Tunisu

Když nás vezli autobusem z letiště na hotel seděli jsme za řidičem a viděli jsme situace, které na našich silnicích nepoznáte. A tak padlo rozhodnutí, že auto se půjčovat nebude. Výlety, které se nabízeli, měli zajímavé cíle, ale dlouhé přesuny a byli i možná hodně drahé, ale byli vždy obsazené, už ani jako senioři nevíme jak ta ekonomika funguje.
Protože jsem se na dovolenou tak trochu připravil, věděl jsem, že tady jezdí podél pobřeží vlak, kterému se dokonce říká Metro. Jezdí co 30 minut a je tak levné, že se nám o tom bude i zdát.

na vlakové zastávce budou se křižovat vlaky

Došli jsme po 15 minutách horkého ráno na vlakovou zastávku. Musíme si počkat a prohlížíme si okolí. Na druhé straně přes koleje se chystá výprava pro turisty na velbloudech.

objevili jsme i řazení velbloudí výpravy objevili jsme i řazení velbloudí výpravy

Dobré je se podívat, už asi horší by bylo se na nich projet, protože romantika dun se v této lokalitě proměnila v kopce odpadů z nich nápadně prosvítá modrá barva odhozených igelitových tašek. Nad celou výpravou prach od projíždějících čtyřkolek. Už víme jak se tu dá vydělat a obrat cizince. pak do stanice vjíždí vlak a právě tady se jejich jízdy křižují. Ve stejný čas vyjedou a v jedné z nich sedíme.
Jen tak na okraj, za 20 eura jsme obdržel 66,6 DNT, tedy dinárů. Cena jízdenky do Mahdie stála 0,55 DNT. Lístek se kupuje u průvodčího, protože na cestě jsou jen zastávky a není tu pokladna. Na cestu zpět jsem kupoval na pokladně za těch 0,55 DNT.
Směnný kurz je stejný v každé bance a na každém hotelu. Není proto potřeba přemýšlet o tom, kde bude peníze měnit. Měnil jsem 60 eur na třikrát. Utráceli jsme za vstupy, osvěžení a za pobytovou taxu na hotelu.
Měna vydaná v Tunisu se nesní vyvážet, takže jsem mohl zbývající a neutracené DNT až na letišti vrátit. Ale pozor, pokladní mi odebral směnný list z hotelu, kde jsem DNT měnil za EUR. Vrátil mi jen celé bankovky, už nesměnil mince co zbyly. No a tak jsme paní prodavačce ve stánku na letišti ukázal všechny drobné a ona mi prodala jednu dobrotu v krabičce a bylo vystaráno.
A je tady upozornění, každá výměna peněz musí být s dokladem, neměňte na ulici, zpětnou výměnu už nikde neuděláte.

Cílem naší „dobrodružné výpravy bylo v Mahdii vidět starou Medinu s mešitou Hadž Mustafa Hamza a pevnost Bordž El Kébir.
Mahdia je tuniské město na pobřeží Středozemního moře, 90 km severovýchodně od Sfaxu a 50 km jihovýchodně od Súsy. Město je vystavěno na poloostrově dlouhém 1 400 m a širokém 500 m. Nejvýchodnější bod poloostrova se nazývá Mys Africa. Mahdia je sídlem stejnojmenného guvernorátu. Stará část města leží na místě, kde bylo kdysi římské město Aphrodisium, později nazvaného Africa. Město mělo kontakty s antickým Řeckem, jak dokládá nález řecké lodi s uměleckými předměty v červnu 1907, který byl datován přibližně do roku 80 př. n. l.
Na tomto strategickém místě udržovali Féničané vojenskou posádku.
Do starého města se vstupuje velkou mohutnou branou Skifa Kahla z 10. století. Španělé ji v 16. století pobořili, hned po jejich odchodu v roce 1554 byla Osmany obnovena.[2] Podobně nechal Abú Abdalláh Mohamed Paša v roce 1595 obnovit pevnost Bordž El Kébir, která střežila mys a přilehlé pobřeží. Velká mešita pochází z roku 916, přestavěna byla v letech 1961–65. Mešita Hadž Mustafa Hamza z roku 1772 byla obnovena ve 20. století je ukázkou osmanské architektury. Mezi pevností a mysem Africa je velký námořní hřbitov.

a jsme u hlavní vstupní brány pak už procházíme starým centrem Mahdie

V roce 1997 bylo v Mahdii otevřeno muzeum.
Je to od konečné železniční stanice jen kousek podél mola s rybářskými loděmi a zastřešenými sklady.

Pak už jen přejít rušnou křižovatku a stojíte před vstupní branou do starého centra Mediny. Nejen že jsem tam došli ale potkalo nás tam setkání s tunicanem, který uměl tak dobře česky, že měl i pražský přízvuk. On hovořil o svém životě a jak k češtině přišel na UK fakultě tělesné výchovy. Potkal ženu svých snů, zubní lékařku, která měla ordinaci v Mahdii a k tomu tři dcery, už taky vysokoškolsky vzdělané. A tam v Mahdii si jako senior přivydělává jako průvodce v českém jazyce pro cestovku. Setkání s ním má pak zajímavou dohru. Když jsme odlétali, tak jsem se „zakecal“ s delegátkami na základě toho, že podávat stížnost je jako volat na „lampárnu“. No a dali jsme se do řeči o dobrých příhodách. Když jsme zmínili naše setkání s „pražákem z Tunisu v Mahdii“ paní delegátka na to odvětila. Já v Tunisu a v Mahdii už delší dobu žiji. A u paní Marušky jsem dělala zdravotní sestru. Mahdia je moc pěkná a jsem tu spokojená.

směřujeme k opačné straně poloostrova směřujeme k opačné straně poloostrova kolem nejstarší mešity

Dal rady a my se vydali do staré části města, objevili starou mešitu a pak poseděli v klidné části nad pěší promenádou. Po odpočinku jsme se vydali napříč uličkami a objevili jsme pevnost.

a jsme v místě našeho spočinutí na druhé straně a jsme v místě našeho spočinutí na druhé straně

Za 8 DNT na osobu jsme se tam podívali do všech zákoutí. Byli jsme tam jen my dva a jeden turista. Při vstupu byla formální kontrola zavazadla. Měli jsme totiž onu hotelovou pásku.

došli jsme k pevnosti Kebir a jsme v pevnosti Kebir

Hodně zajímavý dojem zde pobýt a myslet na to, jak to tu bylo v tom 16.století.
Když jsme se dali na cestu k vlakovému nádraží, zastavili jsme se v romantické kavárničce nad mořem, kde jsme dali capuccino za 3,50 DNT. Je to jen o něco víc jak 1 euro, které směníte v kurzu 3,33 DNT za euro. Tedy tak za 27 Kč. Cenu uvádím jen pro ověření světových cen.

výhled z pevnosti do okolí záběry ze zpáteční cesty podél moře

No a pak jsme už jen došli zase na vlakové nádraží, koupili lístek a vstoupili do vlakové soupravy, která vypadal jako by zarostla stromy a keři.

jsme na nástupišti, pojede či nepojede tento spoj ? ale ve voze je chládek z klimatizace

Ale nakonec jela, prostor uvnitř byl klimatizován a za 20 minut jsme vystoupili a před námi bylo 15 minut chůze do hotelového areálu. Odpoledne už jsme jen pobývali u vody doplňovaly tekutiny a pojídali dobré hranolky a nařezané a chutné kousky pizzy.
Pak jen večeře a po ní to ožilo dětmi, které vedli zdatní animátoři, kteří se o zábavu kolem bazénu starali po celý den od 10:00 hodin. To tedy uměli perfektně a my měli na co z lehátek i koukat.

Další fotodokumentace z vlakového výletu do Mahdie je v tomto následujícím přehledu :

[prohlížej jednotlivé fotky]