

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Neděle 23.červen.
Tak dnes byl den !D! Musím vrátit ve 12 hodin půjčené auto. Ve hře je blokace částky 1.150eur, tedy něco kolem 32000 Kč. Ještě před snídaní jsem na parkovišti a s kýblem vody, štětkou na WC, smetáčkem a hadrou na nádobí a houbičkou abych zase auto znacka Opel uvedl do původního čistého stavu. Po snídani už v 8.35 vyrážíme směr Mosterios. Snad nám to časově vyjde. Znám cestu a vím co chceme ještě vidět. Nejkratší cestou to je přes Cite Cidades, kde jsme už sice byli, ale je to tam nádherné a vypadá to na to, že mraky nebudou a snad to bude i lépe osvětlené. Jestli ano nebo ne lze posoudit. V každém případě tam bylo i tentokráte krásně. Byli jsme tam mezi prvními a ještě tam ani nebyl regulátor na parkovišti, aby hlídal 20 minut přidělených na podívání a nafocení.
jsme po druhé nad jezera v Cite Cidades
jeden s obdivovatelů byl nafocen
Ale zájem i tak brzy po ránu byl velký a v kopci se udělala kolona. Ale viděli jsme, já nafotil a použil nové WC a jelo se dál, tentokráte ale jen k mostu mezi jezery, foto a jede se dál. Vyjeli jsme na hranu kaldery, která toto nádherné místo snad nejčastěji navštěvované na ostrově obepíná. A odbočujeme na Mosteiros. Tady je jedno z nejpěknějších a nejromantičtějších koupání. Tentokráte jsme to vzali důkladně a zastavili na všech fotogenických místech, z nichž to první jsme vlastně nově objevili a mohli tak nafotit skaliska v oceánu, která toto místo prezentují na všech prospektech.
a k tomu úžasné skalní útesy
a k tomu úžasné skalní útesy Čti více…
Pondělí 24.června, úterý 25.června a středa 26.června
Dnes mám pro změnu zase svátek já osobně, ale také slavíme výročí společného soužití. Ale také jsme na ostrově Sao Miguel poprvé bez půjčeného auta a bude tomu tak až do konce pobytu 27 června, kdy odlétáme. Den začal pěkně tím, že cinkla SMS, kde mi turistická kancelář oznamuje upravená odlet z Lisabonu. Není to ale tak strašné, tedy zatím. Po snídani si chvíli odpočíváme, protože co by jsme kde na plovárně tak brzy dělali. No ale když jsme se zabalili a šli před aparthotel, tak vidíme zastavovat autobus ve směru na Lagoa. Před 3 roky tady nikdy nezastavoval, nyní ano. Byli jsme tehdy zvyklí zajít pod kostel v Sao Roque na zastávku, s tím, že autobus těsně před aparthotelem odbočí na Livremento. No a tak se stalo, že jsme došli na zastávku a čekali a čekali. No prostě tady to je tak, že se ví, kdy autobus vyjede z centrály a zastaví někde na další centrále. Ale kdy zastaví tam kde čekáte se neví. Nějaké foto z jízdního řádu jsem pořídil, ale jestli to bude příště platit, to se neví. Už v roce 2016 měli jízdní řády na webu a dokonce s interaktivní mapou a když se odkleplo, že chcete vidět foto zastávky, tak tam byla. Ale už tam nebylo to, že ta co byla u aparthotelu, je mimo provoz, i když foto tu bylo k nahlédnutí. No a nyní už webové stránky nefungují.
Náš autobus jel až po hodně dlouhém čekání. Pak přijel a jízdné stálo jen 0,94 centů za osobu a jeli jsme asi 30 minut , takovou vyhlídkovou trasou přes Livremento. Autobus dojel do Lagoa, my vystoupili tam, kde ostatní s vybavením na pláž a šli za nimi na místní nádherné koupaliště. Jen jsme se odlišili tím, že jsme nafotili zase jeden kostel a jeho interiér a vše pěkné a zajímavé, co bylo cestou k vidění.
No prostě parádní provedení a za ty 3 roky pořád čisté, pořád krásné a k tomu byl den jako vyšitý. Sluníčko si dalo jen na chvíli pauzu za mraky, ale pak jsem já hledal stín. Voda v bazénech 21 st.C, v oceánu pak 20 st.C a odpoledne teplota i stoupla na 21 a stoupla i hladina, takže přišel příliv a já měl co fotit. Mají tady totiž takové místečko, kde se tvoří gejzír vody.
loučíme se s koupalištěm v Lagoa
na koupališti v Lagoa, lze se koupat v bazénech
na koupališti v Lagoa - místní školáci se předvádí
na koupališti v Lagoa Čti více…
01 – Červnová výprava do Roudnice nad Labem.
Jízda z Olomouce do Roudnice nad Labem po dálnici by byla nuda a nervy z čekání v kolonách. Protože cílem této jízdy bylo setkání s obrovským životním optimismem, jak si ho dovoluji tímto pojmenovat, tak rovněž šlo o výpravu spojenou s poznáváním krajiny a architektury, tam někde v Čechách. Abychom mohli dodržet přesný čas setkání, to je 9.00 hod ve středu dne 5.června v Roudnici nad Labem v pensionu „U Kapra“, vyrazili jsme den předem. Naše první zastavení bylo na golfovém hřišti v lázních Bohdaneč u Pardubic. Prohlédli jsme si místo, kde se i dopoledne pohybují „darmošlapové“, kteří sem dojedou ve svých velkých bourácích typu SUV. Jen to naše „autíčko“ muselo závistí zchladnout, aby naskočil motor a zase to popojelo o kousek dál.
Byly to lázně Poděbrady. Po přejetí mostu přes Labe jsme zaparkovali na velkém parkovišti pod stromy, kde bylo i možné dojít k jezeru a pak se i vykoupat.
Od parkoviště jsem se pak vrátili do města k zámku, ochutnali vody z pramene pod zámkem, který tu vyl objeven v roce 1904 a který od té doby léčí srdeční choroby v lázních, které jsou situovány snad v centru měst při krásném zeleném parku na jejich začátku jsou květinové hodiny, kde každý den zahradník mění datum.
při vstupu na zámek v Poděbradech - první nalezený minerální pramen
areál lázní Poděbrady - květinové hodiny
Tady uprostřed rozlehlého parku jsem se věnovali opět dobré přírodní minerálce, kterou si naberete u kolonády a pak se můžete koukat na zajímavý vodotrysk.
areál lázní Poděbrady
areál lázní Poděbrady
Ještě pohledy na Labe se zámkem v pozadí.
na cestě do lázeňského parku v Poděbradech
cestou přes Labe k parkovišti Čti více…
02 – Cestou z Roudnice nad Labem po hradech a zámcích.
Ráno po teplé noci je opět na obloze sluníčko a my se po snídani vydáváme na zpáteční cestu.
Našim prvním zastavením je zámek nabízený k prodeji v obci Liběšice.
u zámku v Liběšicích - zámek je prodáván krajem Ústí nad Labem
u zámku v Liběšicích
V tom ranním slunci nádhera, ale protože na zakoupení zámku nemáme je toto krásné místo jen nafoceno a jede se dál. Zastavujeme v Úšteku. Jen zase zíráme na to co jsme nového objevili. Městečko na kopci, krásné stavby na náměstí, krásné výhledy do údolí pod městem.
ve městě Úštěk - památné domy
ve městě Úštěk
Z jednoho místa jsem zahlédli kopec a na něm kostelní stavby. Když jsem zjistili, že to je kalvárie nad obcí Ostré, jelo se na tam. Ještě spící obec, tedy bez lidí, protože tu už asi pobývají jen „lufťáci“, zaparkovali jsme „autíčko“ a po nenáročné cestě křížovou cestou jsme na místě s nádhernými výhledy a zajímavou kalvárií na jejím vrcholu.
výhled do krajiny a na Úštěk od schodů ke Kalvárii
výhled do krajiny a na Úštěk od schodů ke Kalvárii Čti více…
01 – Rekreace v Hevizu – květen 2019
Podíváme se do lázní v Hevizu, Zalakarose, cestou objevíme přístav v Petrově a Skalici a nahlédneme do hotelu Kapitany v Sumegu.
Tak tuhle rekreaci jsem obdržel jako dárkový poukaz od syna, když jsem slavil to kulaté výročí, prý abych si to užil a léčil své tělo i se svou ženou. No a tak se stalo, že jsem objednal na tenhle poukaz termín, kdy má zase má žena den svých narozenin, termín od 5.května do 12.května byl potvrzen, a protože jsme jeli zase po zimě tím našim zlobivým „autíčkem“, tak jsme si to tak trochu protáhli po svém a vůbec nám nevadilo, že až na místě jsme se dozvěděli, že poukaz je platný jen na 5 nocí se snídaní a ten zbytek bychom pak museli za noc připlácet. A tak jsme spali cestou do Hevizu někde u Balatonu, poblíž města Keszthely a zpět jsme si to naplánovali tak, že jsme přespali u přehrady Gabčíkovo.
Při pobytu jsme si platili vstupy do termálních lázní. Koupání v teplém jezeře, hlubokém od 2 m do 38 m jsme realizovali dvakrát. V pondělí 6.května bylo hnusné počasí a tak jsem si koupili celodenní vstup a trávili jsme čas pod střechou lázní. Podruhé to bylo 8.května a my se dopoledne věnovali poznávání okolí Hevízu a potom za slunečného odpoledne jsme šli do lázní už jen na 3 hodiny. To jsme pak i plavali v tom hlubokém a teplém jezeře, kde je pořád teplá voda a má 29 st.C.
No a protože stále něco musíme ověřovat či objevovat, tak jsem hned v den přesunu na začátku naší rekreace, a bohužel za chladného a mrholícího počasí, objevili přístav v Petrově a protože byla neděle mohli jsme nahlédnout do kostela ve Veselí nad Moravou.
a to je ten kostel, kolem kterého často jezdíme a bývá pořád zavřený
jsme v přístavu v Petrově
Pojedli jsem u vinných sklepů Plže, kousek za Petrovem při cestě na Skalici.
z vinných sklepů v Petrově - Plžích
celkový dojem z vinných sklepů v Petrově - Plžích
Objevili jsem nádherně upravené slovenské město Skalici a taky zajeli podle šipek do přístavu Skalice na Baťově kanále.
v centru města Skalice
v centru města Skalice Čti více…
02 – Rekreace v Hevizu – květen 2019
Podíváme se odpoledne do prosluněných lázní v Hevizu, prohlédneme blízké okolí našeho ubytování s vinicemi. Podíváme se na přírodu u Malého Balatonu.
Navečer oslavíme výročí ve vinném sklípku na vinařské cestě. Za zhoršeného počasí ve čtvrtek se rochníme v lázních Kehida, takže pršení nám nevadilo.
Je středa a náš státní svátek k tomu. Modrá obloha nad námi a tak vyrážíme za poznáním okolí našeho ubytování. Jen kousek s jsme pod uličkou s vinnými sklepy. Nádherné výhledy do údolí s městem a lázněmi Heviz.
na dopolední procházce po vinné stezce v Hevizu
na dopolední procházce po vinné stezce v Hevizu
Jeden sklípek lepší než druhý a spousta jich v podvečer potom nabízí ochutnávku místního vína či je zde otevřena restaurace s výbornou maďarskou kuchyní. Na konci této viničné uličky je starý hřbitov a kapličkou.
na dopolední procházce po vinné stezce v Hevizu
na dopolední procházce po vinné stezce v Hevizu
Vše je nafoceno a my sedáme do „autíčka“ a jedem se podívat na ostrov v malém Balatonu. Soused nám to večer popsal jako zajímavé místo tak proč se tam nepodívat. A výlet stál za to. Nejprve jsme našli odbočku z hlavní silnice na Zalakaros k místu nazvaném Kányavár, což je malý ostrůvek spojený s pevnou zemí dřevěným příhradovým mostem. Platilo se parkovné a nám po radě souseda stačila právě jen hodinka na procházku po ostrově.
objevili jsem přístup na ostrov v Kányaváru
tak to byla ta rozhledna Čti více…
03 – Rekreace v Hevizu – květen 2019
Pátek je náš poslední den, kdy jsme zajeli na hrad Sziglegt a jsme součástí malého zázraku kousek od Bodacony. Sobota je den kdy končí naše rekreace a my cestou kolem Balatonu zastavíme v Siofoku, navštívíme Borgy Vár v Szekesfehervaru a kocháme se pěší zónou města. Navečer zastavujeme na Slovensku v Gabčíkovu, kde přespíme v „autíčku“ a po deštivé noci se jedeme podívat do termálních lázní v Dunajské Strede.
Teplých a léčivých vod bylo dosti a tak jedeme za poznáním přírody a historie v okolí Balatonu. Není plánu, je jen náhoda v odbočení z hlavní cesty. To první odbočení bylo k místu na kopci, kde byla ze silnice viditelná zajímavá stavba rozhledny. Nebylo to složitá, našli jsme, ale bylo oplocena a zavřeno z technických důvodů. Na rozhlednu v havarijním stavu se nesmí.
Tak to bereme přes kopec mimo město Keszthely a nevím ani jak už zase jedem do kopečka mezi domky. No a objevujeme místní střelnici na terče. Ale cesta vede ještě o kousek dál a tam to vše končí. Před námi je prostorný palouk, malé stavbičky sociálního zázemí, bufetu, ohniště, lavičky a první auto s rozdivočenými dítky. Pak se objevil mužíček v zeleném a ukazuje nám špičku rozhledny a vysvětluje jak se k ní dostat, pak tu máte WC a pak v mém krámku dostanete med či nějakou tu marmeládu, nebo si můžete dát kafe. A to vše s vysvětlujícími gesty v jazyce Maďarském, ale srozumitelném.
vystoupali jsme na rozhlednu
výhledy z rozhledny
Za 15 minut jsme zdolali rozhlednu s výhledem do okolí až k městu Keszthely a Balatonu. Na opačnou stranu pak kopečky s hustou zelení a další rozhlednou. Příroda tu voní, sluníčko peče a jsme jako v ráji náhodně objeveném. Jen pod námi na palouku roste hluk skotačících dítek.
a pak setkání s rodiči a dovádivými dětmi
a pak setkání s rodiči a dovádivými dětmi
Když se tam vrátíme je tu plno aut, stolečky přeplněné vším dobrým co rodiče na toto jakési setkání napekli a navařili a dítka kolem létají jako vosy či jako včelky. Odmítám s velkými díky tu marmeládu a kafé a jedeme směr silnice 71 co vede kolem Balatonu.
Odbočujeme k obci Szigleth nad níž stojí mohutný hrad. Vstupné je 800 ft a když zaplatíme samými 200 ft mincemi, uděláme radost pokladníkovi nevídanou, protože už má co vracet.
a jsem u vstupu na hrad
na vrcholu hradu Čti více…
Jarní výlet na hrad Hukvaldy.
Bylo to na jaře roku 2003, kdy jsem s přáteli z Kanady zajel do Hukvald, abychom navštívili Štramberk a dům Leoše Janáčky, kde se na něj vždy v dobrém vzpomíná. Ale tehdy bylo pošmourné, až škaredé počasí a tak jsme pouze vnikli do musea a přítel, tehdy ještě zpěvák v kanadském sboru v Ottawě si koupil na památku CD a i noty s hudbou Leoše Janáčka.
Něco z těchto vzpomínek je na www.cestotipy.cz/2015/vzpominky-na-rok-2003/nggallery/page/4
No a když máme nyní tak krásně prosluněné a teplé velikonoční svátky, bez velkého plánování jsme vyjeli do Hukvald s tím, že tentokrát musíme vystoupit až na hrad.
Cestou jsme viděli siluetu hradu Helfštýn, pak hrad nad Starým Jičínem. Projeli jsme Jičínem do Kopřivnice a odbočili na Mišín do Hukvald. Všechny tyto hrady jsme už navštívil a já se o nich zmínil v těchto cestovních vzpomínkách.
Když jsem dojeli do Hukvald, měli jsme pocit, že se tu bude konat nějaká kulturní akce. Na parkovišti jsme vyškemrali poslední volné místečko pro naše malé autíčko. Na ulici k oboře a hradu na jejím vrcholu šli davy mladých turistů s velkými skupinami malých dítek.
jiné světlo na cestu k oboře
malebné domečky při cestě k Janáčkovu domu
Vstoupili jsme do obory a po asfaltové cestě jsem začali stoupat až k hradu. Cestou jsme si šáhli pro štěstí na lišku Bystroušku jako snad každý, kdo kolem prochází.
poslední osvěžení, lístky na hrad se kupují až u hradu
u sovy lišky Bystroušky
Pak jsem obdivovali krásné kořeny mohutných buků lesních, které tady byly vysazeny po roce 1730 na tehdy holé pláni.
pak objevíte při cestě nádherné kořeny
pak objevíte při cestě nádherné kořeny Čti více…
Přivítali jsme jaro na jihu Moravy.
V rádiu byla podána informace, že v mandloňovém sadu v Hustopečích u Brna proběhnou slavnosti Mandlí. Protože jsem tuto lokalitu objevili poslední den v roce 2018, bylo samozřejmostí toto sdělení akceptovat. V sobotu na den slavnosti to nám přišlo sice zajímavé, ale zase ty davy lidí. No a tak jsem udělali zajímavý plán a objevovali jsem v sobotu kvetoucí koniklec v Strejčkově lomu u Krčmaně, při silnici Olomouc – Přerov, nebo při cyklostezce z Grygova do Majetína.
koniklec ve Strejčkově lomu u Krčmaně
koniklec ve Strejčkově lomu u Krčmaně
koniklec ve Strejčkově lomu u Krčmaně
Naposledy jsme tam byli až 5.dubna v roce 2015. Od té doby se tyto květy koniklece rozmnožily a je to dnes parádní podívaná. Ale bohužel tu paráda chce vidět stále více lidí.
Ale krásné slunečné odpoledne a ta nádhera kolem, to je krásné vítání prvních květů jara.
No a v neděli jsem se vydali do Hustopečí u Brna.
Vzali jsme to tou nejkratší možno cestou podle webu www.mapy.cz . Čas i kilometráž byla dodržena a tak jsme ještě cestou nakoukli do kostela v obci Kurdějov. Taky jsme to objevili toho 31.12.2018, ale tehdy jsme se nedostali do interiéru. No a protože jsme jeli kolem, když do kostela chodili lidé na mši, máme splněno a viděli jsme krásný nově rekonstruovaný interiér.
interiér opevněného kostela v Kurdějově
interiér opevněného kostela v Kurdějově
Na parkovišti, odkud se vychází na mandloňovou stezku, bylo plno a živo. cestou nás do pořádného kopce předbíhalo mládí, ale slunce hřálo a my okukovali pupeny meruňěk. Když se vystoupá na hranu plošiny už je v dáli vidět to co bylo našim cílem.
mandloňový sad
v mandloňovém sadu Čti více…
Jeli jsme za zajímavostmi Oderských vrchů – 7.březen 2019
Podnět k tomu, podívat se do této lokality, vznikl na základě článku o nějakém panu Horáčkovi, který podváděl ve službách pro pražské nemocnice a o hradu Kunzov. Tohle jsem pak objevil na stránkách České wikipedie :
Objekt byl vystavěn v romantickém stylu v letech 1907–1908 továrníkem Antonínem Kunzem z Hranic a sloužil mu jako letní sídlo. Ovšem Antonín Kunz již v roce 1910 zemřel a Kunzov přestal být užíván. Jeho syn ho v roce 1930 prodal místnímu lesníkovi Františku Hrubému. V roce 1961 jej do správy získal podnik Moravia, který ho přeměnil na pionýrský tábor.
Takto fungoval až do roku 1994, kdy jej získala zpět vnučka Františka Hrubého, aby ho následně prodala společnosti Femax Hranice. Ta z Kunzova chtěla mít reprezentativní sídlo, k tomu ale nedošlo a v roce 2006 ho prodala dál. V roce 2007 byl i přes odpor tehdejšího majitele, společnosti Rent Building Plus, zapsán na seznam kulturních památek. Podle pracovníků Národního památkového ústavu šlo o stavbu, která byla „ojedinělým příkladem romantizujícího obytného sídla jakožto výrazu stylizace kapitalisty do role a životního stylu středověkého aristokrata“.
Hrádek vlastní od roku 2008 společnost KUNZOV s.r.o. Tu vlastnil stavitel Joost Noordam z Nizozemska, který však do rekonstrukce hradu neinvestoval a hrad nadále chátral. V roce 2015 společnost koupil podnikatel Tomáš Horáček. V roce 2018 probíhala rozsáhlá rekonstrukce hradu i jeho okolí. Mělo tam vzniknout ubytování, wellness, středověká krčma a zábavní park pro rodiny s dětmi. Rekonstrukce zámečku byla pozastavena poté, co byl koncem června 2018 Tomáš Horáček vzat do vazby. V listopadu 2018 se majitelem společnosti stala nemajetná společnost Green Care s.r.o. Existuje podezření, že jde jen o účelové vyvádění Horáčkova majetku s účelem poškození věřitelů.
No a tak se stalo, že jsme se sem jeli ze zvědavosti podívat, když mělo být pěkné slunečné a už i teplé jarní počasí. Cestou jsme se zastavili v lomu Výkleky, kde je v létě parádní koupání v průzračné vodě.
rozmrzající lom Výkleky
rozmrzající lom Výkleky 7.března 2019
Zastavili jsme i ve městě Potštát, které se pomalu a jistě zbavuje vizáže zanedbaného místa v této republice. Tady se za tuhého socialismu na okraji vojenského újezdu Libavá zastavil život a nyní se to mění k lepšímu.
v centru Potštátu
v centru Potštátu Čti více…