Cestovatelské tipy a rady na cesty

Cesta do Norska v červnu roku 2012.

Cesta z Lomu do Drammenu.

Ráno v Lomu je opět slunečné a před námi je putováni po Norských velehorách. Náš autobus jede po silnici číslo 55 a poprvé zastavil na chatě Krosba ve výšce kolem 1100 metrů. Ale ještě stoupáme až do míst, kde se fotíme na kótě 1423 m.

jedeme do velehor Norska, kde jsou všude kolem kopečky s výškou nad 1400 m jsme na vrcholu silnice v místě zvaném Sogneljelishytta

je to tu prostě nádherné je to tu prostě nádherné Čti více…

Cesta do Norska v červnu roku 2012.

Jízda lodí po fjordu Geirangerfjorde na Dalsnybu do města Lom. (Fossbergom).

Ten den ráno byla zajištěna rezervace na trajektu, který s námi i s autobusem jel po fjordu Geirangerfjorde do města Geiranger na jeho konci. I tento den do přístavu najela turistická giga loď a z lodi se vyvalilo takové množství lidí prahnoucích po místním vodopádu, že náš autobus ani nemohl na most do přístavu najet. Dav byl nepříčetný a tisícihlavý, každý viděl jen přes kukátko svého fotoaparátu či kamery. Teprve až velitelé autobusů označení tabulkou s číslem zaveleli k odjezdu, nastal klid.

vyjede vše co bylo na lodi trajek se otáčí

Všichni jeli k ledovci kde my už dva dny před tím byli. Ten den mělo být slunečno, ale bylo jen zataženo a vrcholky okolních hor nebylo vidět. Ale nepršelo a byl to prostě náš nejhorší den co se týče počasí. Prostě jednou to v tom dalekém Norsku muselo přijít. Ale i tak jsem tvořil většinu těch co fotili bez přestávky, protože každý kousek této cesty přinášel novou podívanou na okolní vodopády, z nichž ty nejpůsobivější byly ampliony na lodi komentovány. Bylo to i v katalogu cestovky oznámených sedm sester.

tak když není slunce, tak aspoň norská vlajka tak když není slunce, tak aspoň norská vlajka
no fakt jen to slunce schází, tak jsme si na něj zvykli ... pohled zpět
a ejhle wikingská lodička a záchranáři no je kombinace ale tady je zajímavost. na střeše malé modré macešky Čti více…

Cesta do Norska v červnu roku 2012 – přesun mezi Drammenem u Osla a Bergenem.

Dostat se do Norska po souši znamená překonat vzdálenost 800 km po Německu od Olomouce až do Rozstoku. Odtud se trajektem přeplavit do Trelleborgu a pak projet trasu dlouhou 545 km do Svinesundu na hranici Švédsko Norskou a následně zakotvit na přespání kousek od hlavního města Oslo v campingu v městě Dražen, což bylo od hranice ještě asi 135 km. Teprve odtud lze zahájit vzpomínky na krásy Norska. Do campu Drammen camping jsme dorazili až kolem 20.00 hodiny. Navařili jsme skromnou večeři a protože slunce stále svítilo, v červnu jsou zde bílé noci, kdy slunce nezapadá, jsme si dali ještě malou procházku kolem místního veletoku.

a je zde krásné prostředí na vypití kávičky v českém kelímku krásné detaily se nedali nevyfotit

Konec vycházky byl až po 22 hodině, ale pořád se nechtělo jít spát.
Druhý den na to jsme se vydali na sever do města Bergenu. Toto město je vyhlášené deštivým počasím a údajně zde pouze tři dny svítí slunce, jinak prý pořád prší. Ale než se nám podařilo překonat 443 km mezi Drammenem a Bergenem, měli jsme spousty fotopřestávek a zastavení na místech, která dávala pro danou lokalitu typický náhled na to jak vlastně to daleké Norsko vypadá.
První fotopauza byla v obci Svene u typického norského dřevěného kostelíku.

Čti více…

Cesta do Norska v červnu roku 2012 – jedeme na ptačí ostrov Runde.

Ráno je pošmourno, ale neprší. Podle webové stránky o počasí v Norsku www.YR.no bude pršet, bude větrno, ale v lokalitě ostrova jen zataženo. Na ostrov Runde se dá dojet různou silnicí, ale cestovka naplánovala tu nejkrásnější a nejzajímavější, kterou ujezdí i jiné výpravy.
Po ránu jsme to poznali na vlastní kůži. Protože při snídani se na hladině fjordu Geirangerfjorde objevil plovoucí „panelák“ a do přístavu najela spousta autobusů. Toho dne jsem se ale vypravili na opačnou stranu kolem fjordu Norangsfjorde, který začíná vesnicí Oye. Pak jsme přepluli fjord Storfjorden kdy si řidič autobusu poprvé mohl představit jak řídí trajekt, protože byl donucen najet až na úplný okraj trajektu a přes palubní desku už jen viděl vlny na mořské hladině. Jen otáčení volantem a brzdění neovlivnil.

malý panelák se spoustou turistů tento řidič autobusu poprvé řídí neřídí dopravní prostředek na hladině mořské svým volantem a svou vůlí

Cesta pokračovala po silnici číslo 651, pak se odbočilo na novou trasuj silnic číslo 653 a novým podmořským tunelem jsme podjeli v hloubce 100 m na druhou stranu fjordu Vartdalstfjorden. Pak jsme přejeli přes dva vysoké a úzké mosty přes dva ostrovy Hareid a Gurskoy a Egesbones a ještě Renoy a pak ještě přes poslední most dlouhý 428 m a byli jsme na ostrově Runde. Ale byli jsme také na konci naší cesty i cesty skutečné, protože dál už silnice ani nevede.

jeden z mostů, který mezi ostrovy přejíždíme fotopauza u mostu mezi ostrovem Gurskoy a Egessbones Čti více…