

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Zase jeden z vydařených výletů na Praděd – 2013.
Bydlet na Moravě a ještě k tomu v Olomouci, pak to je velká příležitost vyrazit na výlet jen tak bez přípravy tam, kde se dá očekávat krásný zážitek. V pátek 13.12.2013 byl hodně škaredý pátek, okolí bylo ponořeno do šera po celý den, dokonce v podvečer i mrholilo a bylo lepší jen tak den prožít a nemít z toho vůbec nic. Ale večerní zprávy byly o tom, že na vrcholech Jeseníků již ověřují možnost pádu laviny a když ukázaly jak se to měří a nad místem dolování sondy do hloubky 2 m byla jasná obloha, pak nastal okamžik zvratu a plán na sobotu 14.12.2013 byl hotov. Hned ráno se jelo na Praděd, protože mělo být zase tak krásně.
Tentokrát jsem to vzal vlakem do Bruntálu a odtud autobusem na Ovčárnu. Ještě v Bruntále v 9.10 hodin, kdy jsem nastoupil do autobusu směr Malá Morávka, se dalo pochybovat o správnosti mého rozhodnutí. Ale ve Starém Městě už se zjevila první modrá skvrna mezi mlhou nad námi. A ta mlha postupně vymizela a po ní zůstávaly ojíněné stromy a nádhera co bývá v krajině po nočních mrazech. Jen jsem litoval, že se nedá zastavit a fotit tu krásu „pocukrované“ krajiny.
Malá Morávka na Ovčárně
pohled na Petrovi kameny Čti více…
Procházka Prahou v dušičkovém vzpomínání srpen a říjen 2013.
Dnes, 4.11.2013 je pod mrakem, sluníčko nikde. Koncem srpna jsem ale byl nucen zajet do Prahy, abych si podal žádost na dotace k zateplení rodinného domku. A tak se stalo, že jsem využil této jízdy i k tomu, že jsme jaksi v předstihu navštívil hřbitov na Vyšehradě a prošel si Prahu místy, kde jsem dosud nebyl a to ani tehdy když jsme v ní sloužil nejedno léto. A protože nyní nastal čas dušičkový, kdy je pošmourno, jak na dušičky bývá, dovoluji si zavzpomínat na to, kdy ještě byla modrá obloha a byla to procházka, kterou mohu jen doporučit.
Když by jste toto vzpomínání chtěli prožít, či lépe projít také, pak vězte, že to je velmi jednoduché. Prostě jste v Praze a vystoupíte na zastávce metra trasy „C“ která je pod kongresovým palácem u Nuselského mostu. Poslední její název je „Vyšehrad“. Pak se jen držíte směrovky Vyšehrad a je to. Objevíte Prahu, jak ji ještě asi neznáte. Když to budete realizovat po ránu, to je kolem 9.00 hodiny, kdy turisté ještě snídají, pak vězte, že budete obdivovat místa plná poklidu a venkovské pohody.
klid a pohoda v zahradách na Vyšehradě
toto je také z areálu na Vyšehradě, ale věže kostela je již vidět
zastavení u hrobů významných osobností
ještě se rozhlédneme po sadech na Vyšehradě Čti více…
Podzimní čas – nečas trávený v Krkonoších v roce 2013 – krkonošské vodopády.
A bohužel konečně to zpravodajcům vyšlo. Ranní probuzení do třetího dne pobytu v Krkonoších bylo za tlukotu dešťových kapek na okenní plechy. A pršelo až do 11 hodin. Pak přestalo a my se šli vyvětrat na horský a čistý a voňavý vzduch. Skokanské můstky v Harrachově nebylo ani vidět jak ještě stála mlha nad vrcholky kolem našeho pensionu. Ale když jsme vyrazili na procházku k Mumlavským vodopádům sluníčko se přeci jen na chvilinku ukázalo.
Mumlavské vodopády v Harrachově
Mumlavské vodopády v Harrachově
Pokochali jsme se touto krásou po celé její délce a vrátili se zpět. Bylo to jiné než při zimní návštěvě a bylo to i za daného pošmourného počasí pěkné.
Odpoledne po obědě jsme se vydali autem směrem na Sklárskou Porembu do Polska abychom si zašli k ke Kemienskym vodopádům.
Wodospad Kamiensczyka u Szklarske Poreby
chaty u vodopádu Čti více…
Podzimní čas – nečas trávený v Krkonoších v roce 2013 – Špindlerův Mlýn.
A byl tu den, kdy podle předpovědí mělo být zataženo s deštěm. Ale protože byl měsíček ve výduti, tedy přirůstal, bylo to vše úplně jinak, a my se po ránu, kdy venku byly 4 st.C, a modrá obloha nad námi, rozhodli zajet do Špindlerova Mlýna. Cestou to vypadalo na špatné rozhodnutí, protože jak jsme sjížděli do Vrchlabí, byla silná mlha, že se i mlhovky musely rozsvítit. Ale pak, když jsme začali zase stoupat do vyšší polohy, mlha ustoupila a byla nad námi modrá obloha. No a pak už jsme se rozhodli pro jediné a skvělé řešení.
Ve Špindlu jsme zaparkovali na hlídaném parkovišti, přeběhli do taxibusku pro 8 lidí a téměř ihned jsme vyjeli na Špindlerovku. Na osobu nás to stálo 50 Kč. Na autobus by jsme museli čekat 40 minut a jízdenka by byla za 40 Kč. A udělali jsme dobře. Když jsme totiž vystoupili na Špidlerovce, měli jsme nádherné a jasné výhledy do údolí Špindlerova Mlýna, ale i modrou oblohu nad Polskem. Dali jsme na radu taxikáře a vydali se na Petrovy boudu, která před rokem vyhořela.
vpravo jsou vidět zbytky základů po Petrových boudách
krása mraků nad Polskem
Odtud jsme se pokochali výhledy na hřebeny české strany Krkonoš. Pak sestoupili na Moravskou boudu a sešli kolem nové Davidovy boudy do Špindlu. Na Moravské boudě jsem si to vychutnali se vším, co k tomu patří a dali si krakonošskou kyselici tedy cmundu, to je bramboračku s houbami. No a jako takový svačinkový zážitek, to byla i husí jatýrka s bramborovou plackou. No prostě „mňam“.
tmavé mraky na Moravskou boudou
v teple pohled od polévky na interiér Moravské boudy Čti více…
Podzimní čas – nečas trávený v Krkonoších v roce 2013 – Jizerka.
Den druhý byl po ránu pořádně mrazivý. Na louce kolem pensionu byla jinovatka a okna u auta byla dobře zamrzlá. Po 8 hodině jsme vyjeli přes Kořenov a Polubný na Jizerku. Tady jako první zaparkovali na placeném parkovišti, celodenní poplatek za parkování 50 Kč. Tady může každý i bez povolenek dojet. Pak jen na povolenky pro ubytované v některém z pensionů v této obci. Nad námi modrá obloha, před námi rozlehlé louky a roztroušené chalupy obce Jizerka. Po ránu nikde ani človíčka. Na informační tabuli dohledáte 28 zastavení, to je 28 informačních tabulí s popisem a historií pro dané místo. Z toho bylo 12 na území Česka a zbytek na Polské straně.
a vyrážíme směr Jizerka
Panský dům v Jizerce
Vydali jsme směrem do nižší polohy mezi ty chalupy kolem Jizerky, z nichž jedna měla zvonici i hodiny a také tří patra a byla to ta nejtypičtější budova obce Jizerky, nesoucí nápis Panský dům. Za ní jsme pak sledovali „smaragdový potok“, který nabízel překrásné záběry tekoucí vody, probarvených tůní, travnatých ploch s jinovatkou, zamrzlých kaluží. Ale hlavně božský klid a pohoda, která nás prostupovala nepoznanou pohodou, společně s nahřátými zadními partiemi těla, tak jak sluníčko vystupovalo nad horizont a vyhřívalo okolní, již prohnědlé louky.
krásy safírového potoka Jizery
krásy safírového potoka Jizery Čti více…
Podzimní čas – nečas trávený v Krkonoších v roce 2013 – Karpacz.
Podle nového zpracování předpovědí o počasí mělo být od 13.10. do 17.10. počasí nestálé, a většinou i deštivé. Ale taková vnitřní intuice spojená s fází „nabývání měsíce“ do úplňku, zatím vždy vycházela, a tak objednání ubytování v Harrachově na tyto dny bylo sázkou do loterie, která vyšla na více jak 50 %.
Na přesun jsme si vybrali cestu přes Dobrušku a Nové Město nad Metují. V Dobrušce jsme kouli na náměstí a k domku F.L.Věka a zjistili i to jak se dělá předvolební kampaň pro lidi bez lidí.
poslední pohled na náměstí v Dobrušce
zastavení v Dobrušce
zastavení v Dobrušce u domku F.L.Věka
V Novém Městě nad Metují jsme iž byli vícekrát, ale tentokrát to bylo město v mlze, která se dala krájet a proto to bylo hodně romantické a zajímavé. Náměstí už celé po rekonstrukci, jen to kde se s rekonstrukcemi začínalo už mohou znovu začínat.
procházíme se městem Nově Město nad Metují
procházíme se městem Nově Město nad Metují Čti více…
Čtvrtý den 28.září – výlet do hlavního města Kerkiry.
Tento výlet jsme si naplánovali na sobotu a autobusovou linkou „green bus“, která jezdí jen ve všední dny 4 x za den a 2x v sobotu. V neděli nejezdí nic. Navíc cesta autobusem nás stála na osobu 3,60 eur a bylo to tak výhodnější než denní taxa za půjčení auta. Jelo se až v 10.15 a na autobusovém centrálním nádraží jsme byli za 1hod a15 minut. Nazpět to vyjíždělo do Agios Georgios v 16 hodin a 15 minut, takže na prohlídku města to bohatě stačilo. Centrální stanice je pod novou pevnost a kousek od přístavního mola, takže cestu zpět najdete lehce. Vydali jsme se do města, prohlíželi a fotili úzké uličky, krásná podloubí starých domů, nahlíželi do krámků. Nakoupili drobné pozornosti pro ty doma.
Třetí den s autem 27.září – výlet směrem na jih ostrova.
Podle mapy jsme to vzali serpentinami, ale známou trasou přes obec Pagi na Lakones s tím, že po ránu se na úzké silničce ještě mineme s autobusy turistů. A užijeme si ranního osvícení v zátokách Paleokastritse. Ale byli tu tací, kteří už v 9.00 jeli do vrchu a autobusy do Lakones, takže v obci kde nefungovaly semafory jsem se potkali a užili si řádného adrenalinu s couváním, odstavováním v místě, kde to ani téměř nešlo, prostě nakonec to vždy vyšlo, ale couvat a najet ke zdi až na doraz se sklopeným zrcátkem a otevřeným oknem už určitě umím a ani jsme neškrábl jak se říká. Výhled samozřejmě úchvatný a stálo to vše za to.
Druhý den s autem 26.září – výlet na horu Pantokrátor.
Měli jsme již v ruce mapku a tak se dal naplánovat výlet na Pantokrátor, což je nejvyšší místo na ostrově s výškou 906 m n.m. Plán byl určen podle odhadované vzdálenosti, abychom tam byli co nejdříve, ale… vše bylo jinak a o hodně zajímavější a napínavější. Minuli jsme cestou jednu směrovku k cíli a dojeli až do obce Skripero, kde jsme to již jaksi znali. A věděli jsme, že když pojedeme do Ano Korakiana, tak to bude ta správná trasa. A byla. Z ničeho nic stoupání, jedna serpentina za druhou s výškovým rozdílem takových 500 m. naštěstí nic nejelo a my předjeli jen dva odvážné upocené a udýchané rekreační cyklisty.
Na ostrově Corfu – 25.září 2013 s půjčeným vozem fiat punto.
Zcela náhodou jsem si vyzkoušel odkaz na webových stránkách www.korfu-pujcovna.cz. A ono to fungovalo a dokonce mohu potvrdit, že to bylo spolehlivé a za rozumnou cenu v relacích k nabízeným denním výletům po ostrově. Půjčený vůz pak měl tu výhodu, že jsme jezdili ve třech osobách, zastavili a jeli kam nás náhoda nasměrovala a vrátili jsme se vždy na čas potřebný k tomu, abychom získali ještě výbornou večeři na hotelu. Proto tuto službu mohu jen doporučit, zejména, když si vyberete k pobytu tak zapadlé místo, jako byl romantický záliv Agios Georgios, kam normální autobus jezdí jen po určené a zdlouhavé trase a zelená autobusová linka s menším autobusem dojíždí jen 4x za den, či v sobotu jen 2 x a v neděli vůbec nic nejede a dostanete se sní jen do hlavního města Kerkiry.
A tak se stalo, že v 9.30 stálo před hotel auto Fiat Punto a přijel agent, který sepsal smlouvu, vysvětlil ovládání, já zaplatil doplatek 105 Eur, protože po internetu jsem platil na účet 11 eur už v Česku. Objednával jsme dva dny před odjezdem na dovolenou a to ještě v pátek. A vše proběhlo ještě ten samý den. No prostě služba jaká má být. Obdržel jsem také malou mapku ostrova s vyznačenými červenými a žlutými cestami podle níž jsem pak hned vyrazil na první výpravu. Byla dlouhá jen 79 km. Jeli jsme okolo severní části ostrova a navštívili oblast u města Sidari s pískovcovými útesy, podívali se na pláž u města Roda, zajeli do malebného městečka s historií, do městečka Kassiopi. Odtud jeli po pobřeží na jih a z hlavní odbočili do zálivu pod obcí Kocoura a pak ještě do obce Kalami, kde stojí dům kde žil a psal proslavený anglický spisovatel Durell. Pak jsme zavzpomínali u apartmánového komplexu v Barbati, kde jsme byli na dovolené v roce 1995. Pak jsme to vzali zkratkou požlutě značené silnici z neznámými a špatně značenými odbočkami na město Skripero a pak přes obec Pagi do našeho hotelu v zálivu Agios Georgios.
Užili jsme si koupání v jednom ze zálivů na Sidari. Tam je totiž možnost si proplout i jeskyní ve které jsme byli také před těmi 18 lety. Vše se za tu dobu hodně změnilo, jsou tu nové pláže, hotely, mluví se tu tak hodně rusky a lze tedy odvodit, že to tu je asi i pěkné.