

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Velký pátek 30.března 2018 – Bílovec – nová křížová cesta
Letošním Velikonocům předcházela hnusná zimní a nezimní doba a tak když se na zelený čtvrtek objevila v regionální televizi pro Olomoucký a Moravskoslezský kraj zpráva, že v Bílovci se bude na Velký pátek slavnostně otevírat nová křížová cesta a pak v pátek ráno byla modrá obloha, nedalo se to řešit jinak než vyrazit a být u toho.
A stačila jen málo a byly jsme přesunuti u obce Bílov nad městem Bílovec, kousek od Poruby či lázní Klimkovice. Hned u hlavní silnice nad městem Bilovec už bylo na polní cestě vidět první ze zastavení. A tak jsme auto zaprkovali v obci Bílov a dali procházku. Po překročení hlavní silnice mezi Fulnekem a Bílovcem jsme vstoupili na polní cestu lemovanou novější výsadbou a taky hned jsme mohli obdivovat moderně pojaté skulptury jednotlivých zastavení.
zastavení na křížové cestě nad Bílovcem na Hublesce
zastavení na křížové cestě nad Bílovcem na Hublesce
Ale byli jsme na vrcholu této křížové cesty a tedy jsem to začal fotit vlastně od konce, než jsme došli k začátku této nové křížové cesty.
Ve výběrové sotěži to vyhrála paní Ing.arch.Tereza Hudcová a pomáhal ji při tom v realizaci pan David Grabec. Otcem myšlenky byl starosta obce a místní farář z Bílovecké farnosti. Aby se mohl splnit termín slavnostní první pouti, bylo nutné narychlo něco dokončit a tak příště až krajina získá novou podobu před sklizní letošní úrody, bude ještě co pozorovat. Dílo má nevšední pojetí a je z nevšedního materiálu, který by měl oslovit kolemjdoucí ještě hodně roků, pokud to neponičí nějaký vandal. A mohu konstatovat, že slova pana faráře se tady dají naplnit. Putování kolem jednotlivých zastavení bude určitě o tom zamyslet se nad sebou a světem kolem nás. Přemýšlet o svém bytí a bytí v naší, tak rozpolcené společnosti.
Ale nejeli jsme sem jen kvůli této zajímavé novince. Po červené značce jsme se museli vrátit k autu, ale směrovka nám podala informaci, že je tu i nějaké jezírko. A nebyl tu jen tento přírodní výtvor, ale prošli jsme i kolem malého zastrčeného zámečku s výraznými cedulemi soukromý pozemek vstup zakázán. U jezírek to mohlo být kdysi romantické spočinutí, ale nyní to bylo zarostlé náletovými keři. Bylo ale také patrné, že se o to nedávno někdo začal starat.
zámeček nad Bílovcem při červené značce
v cíli u jezírek Čti více…
Výlet do Budapešti – březen 2018 – první dva dny pobytu.
Od 13.3. do 16.3. jsme si jako důchodci ve věku nad 65 let užívali, protože to ještě tak nějak jde, poznávání krás tohoto velkého města Maďarska. Naposledy jsme tu byli ještě jako mladí a sháněli levné oblečení na naše děti a nebo e nám taky podařilo koupit a „propašovat“ rubikovu kostku. Tehdy našim nohám nevadilo, že jsme létali od obchodu k obchodu a ještě stihli vyběhnout na Rybářskou baštu nad Dunajem.
Viděli jsme nyní hodně památek, o kterých jsme z té doby našeho mládí ani nevěděli. Tady jen malá ukázka a pak základní rozjímání.
První nástin toho, co lze v Budapešti očekávat při procházce kolem Dunaje :
portál nádraží Keleti - Budapešť
u řetězového mostu
Rybářská bašta
parlament z přístavního mola Čti více…
Výlet do Budapešti – březen 2018 – další dva dny pobytu.
Je 15.březen a v Maďarsku se slaví státní svátek. Tady to nebylo o tom, že se vylidní město a každý se někam rozjede po okolí. Tady se to slaví s kokardou na klopě, s vlaječkou, či vlajkou v ruce a nebo s transparentem vyjadřujícím náklonnost k politické straně Fedes.
My jsme si dali plán. To pro znamenalo, že jsme se dopravili starým metrem, linkou M1 k lázním Szechenyi aby jsme se podívali do vstupní haly, kde jsme den před tím nebyli, protože vstup k obyčejným šatnám byl z boční strany. tady tento hlavní vstup je o tom, že v chodbách jsou místnosti, kde se nabízí léčení fyzioterapií, masážemi a podobně.
pohled na hlavní vstup do lázní Szechenyi
interiér v hlavní hale na vstupu do lázní Szechenyi
No a prostředí je krásné, lázeňské a poklidné, bez davů.
Odtud jsme přešli silnici a byli jsme v parku s velkou vodní plochou, kde se v zimě i bruslí a je tu zámek sloužící jako galerie architektury a v den státního svátku tu byla i velká fronta na placený vstup. Všude kolem pohyb davů pěšky i na kolech. Staří i mladí, ale převážně maďarské národnosti. Prostě mají svátek a tak si to užívají.
prohlížíme okolí vodního hradu - je tu museum architektury
prohlížíme okolí vodního hradu Čti více…
Hrad Helfštýn 4.března 2018.
Konečně končí nepříjemná a hodně studená zima. Modrá obloha a nedělní pohoda. Sedáme do auta hned po ránu a jedeme se podívat na místa, která sice známe, ale ne v tomto čase, kdy na zemi leží poslední sníh a možná už by mohl být otevřený i hrad Helfštýn u Lipníka nad Bečvou. Než tam ale dojedeme tak se zajedeme podívat na místo, kde je parádní letní koupání v naprosto čisté vodě ve vápencovém lomu v obci Výkleky.
Nikde nikdo, jen zamrzlá hladina, sluníčko příjemně hřeje a v díře po lomu se nehne ani větvička. Jen to tady pořádně a hlasitě praská, jak sluníčko dopadá na zamrzlou hladinu.
Tohle zastavení stálo za to. Ale už jedeme do Lipníka. Město nám rozkvetlo do krásy a není tu téměř nic k opravení. Hradby města nádherně osluněné, náměstí liduprázdné. Z náměstí se jede na Týn nad Bečvou. Když přejíždíme most nad touto řekou, nedá nám to tu zastavit a podívat se na to, jak tu ta řeka Bečva krásně zamrzla.
na řece Bečvě u Lipníka
na řece Bečvě u Lipníka
Pak už jen kousek do Týna nad Bečvou a vzhůru na hrad. Cesta se v zimě neudržuje a protože jsme tu v tomto čase už jednou byli a na konci vesnice už byl jen led a nedalo se dál jet, tak jsem měl obavy, že asi zase nevyjedu, ale tentokrát to vyšlo a auto mělo pod koly něco beze sněhu a ledu, a tak se podařilo vyjet. Na horním parkovišti stála jen dvě jiná auta. I tady sluníčko krásně hřálo a v okolním lese už dávalo svou přítomnost najevo pozpěvující ptactvo.
pod hradem Helfštýn
před hradem Helfštýn Čti více…
Masopustní veselí ve Štramberku – 3.února 2018
V televizi běží pořad „Na vlastní oči“, nejčerstvěji pořad „Na vlastní nohy“ a tak jsme si se ženou řekli, že si zajedeme na vlastní uši. Ano do Štramberka, které jsou městečkem, kde v každém druhém krámku koupíte pečené uši. Prostě místní specialitu.
Ale nejeli jsme jen za touto specialitou, ta se stala až druhým cílem našeho putování. Prostě se to stalo tak, že leden byl dlouhý a my se ještě v tomto novém roce nikam nepodívali a tak jsme se rozhodli, že když je to sobota po svátku hromnic, že by mohl být někde oslavován v lidovém a bohatém stylu Masopust. Zadali jsme heslo do vyhledávače a vypadlo nám několik míst, kde se to bude v tuto sobotu slavit. Vynechali jsme Rožnov – dřevěné městečko, protože tam bude narváno, a protože jsme ještě nebyli ve Štramberku, tak bylo rozhodnuto. Oslava byla podle webových stránek města Štramberka naplánována na 14.00 hodin, takže na webu www.IDOS.cz jsme vyhledali vlakové spojení a už pak jen stačilo nastoupit do vlaku. Jezdíme většinou autem, takže najít dobrý spoj z Olomouce na Ostravu je neuvěřitelný výkon, protože na to páni železničáři a krajská vedení jaksi pozapomněli, že hodně lidí cestuje přímo z Olomouce do Lipníka nad Bečvou a Hranic a tak musíte hledat po etapách, tedy nejdříve spoj do Přerova a pak teprve do Hranic a na Ostravu. No ale něco jelo a pak ve Studénce už byl motoráček plný, zejména když se to stalo plánovanou akcí nějaké skupiny aktivních důchodců.
Přijeli jsme ve 13.37 a šlo se od nádraží pěkně do kopce. A co hůř muselo se přes koleje po nadchodu, kde na Vás vykukuje cedule „Vstup na vlastní nebezpečí, lávka se v zimě neudržuje“.
Tož nevím jak to ti místní v zimě, když nasněží dělají. Ale mělo to jednu výhodu, hned jsme věděli jak se jde na náměstí ve Štramberku, kde byla masopustní oslava nahlášena. Cestou se vytvořil zástup, který pak zhoustl, když se šlo kolem městského centrálního parkoviště a v cíli, na krásně opraveném náměstí už postávaly davy lidí. Na každém kousku nabídka Štramberských uší a vlastní masky nikde a to až do 15.00 hodin.
Až potom se v dáli na cestě po které jsme přišli od nádraží objevil dav, ale on se zastavil o hasičské zbrojnice. Na vlak co nás zase doveze do Olomouce už moc času na přesun nezbývalo a tak jsme šli slavnostnímu průvodu naproti. Vše pěkné z náměstí a ty krásné domky a dřevěné chaloupky po cestě byli nafoceny a tak jsme tomu oslavujícímu davu šli prostě naproti.