Cestovatelské tipy a rady na cesty

Úterý 18.června

Začíná se vytrácet pojem o čase, takže záznamy o tom kde jsme byli a co jsme viděli jsou jaksi k nezaplacení. Je 17.50 a já usedám k sepsání toho, co jsme dnes poznali. Jen jednou jsme se zastavili na místě, které už známe, jinak to bylo vše nové, dosud nepoznané. Azorský ostrov Sao Miguel je skutečně potřebné poznávat postupně a pohodově, jinak to ani nejde. Vyjeli jsme opět kolem 9 hodiny a naše první zastavení bylo na opačné, severní straně ostrova. Na mapě jsem si poznamenal, že by to měl být okruh u obce Lomba, označený jako PRC34SM. Možná jsme to našli, ale jen jsme se dopravili k místu označenému jako Miradouro da Rocha. Dojeli jsme na konečnou a tady bylo upozornění, že následuje sklon silničky v hodnotě 25%. Takže jsme zaparkovali před domečkem s WC, kde je vše čisté a přesto, že to je na konci světa, teče tu i voda a je tu i toaletní papír. Jsme tu jako první a tak vychutnáváme vlhký vzduch s ranní rosou, prosycený jodem z odparu oceánské vody. Nad hladinou oceánu to je takových 250 m. No a jdeme dolů.

od vyhlídky pak jen dolů pod sklonem 25%, takže je lepší to sejít po svých a jsem pod vodopádem

Kolem květiny a překrásné okolí. V první zákrutě už vidíme vodnatý vodopád. Poslední úsek je tak strmý, že žena to vzdává a já musím až k hladině jezírka v úrovni oceánu, kam toto jezírko, naplněné vodou z vodopádu odtéká. I tady mezi žlutými kvítky jsou stolečky na posezení se svačinkou a odpadkový koš. Kochám se a fotím. Je však čas se i vrátit, Trvá to jen 20 minut a nohy jsou z toho tuhé. Když se oba vrátíme, přijíždí druhé auto, Němci. Pak přišla od někud, tedy asi po značené trase další dvojice. My ale odjíždíme. Tohle místo bylo zbudováno v roce 2011. No a my popojedeme k dalšímu místu, které je jen o kousek dál a na mapě je označeno jako PR21SM. Mají tady být krásné výhledy na krajinu. Cestou po klikaté silnici zastavíme na mostě nad řekou, či jen říčkou Salca. Krásný kaňon. No a jede se dál. Zastavíme na vyhlídce Miradouro do Salto da Farinha. Na parkovišti už stojí jiná auta. Vystoupíme a kocháme se tím, co je hned k vidění. Pak následuje sestup k jedné z upravených vyhlídek. Hluboko pod námi jsou vidět upravené kabinky pro koupající se, pak krásný bílý domeček v zeleném okolí a nad tím skalní útvar přes jehož hranu se valí další z poznaných vodopádů.

ale výhledy parádní ale i takové krásné zákoutí Čti více…

Středa 19.června

Dnes by snad nebylo o čem psát, protože jsme moc nejezdili, ale jen chodili a chodili. Můžeme si popřát k úspěchu, že jsme to přečkali a dostali se ve zdraví zase domů na náš aparthotel.
Ráno když vstanu fotíme z lodžie, jaké tu po ránu bude počasí kolem nás. No a tak se stalo, že konečně byl vidět kopec , kde je Lago Fogo, bez čepice mraků. No a to znamená jediné. Pojede se na Lago Fogo. Jde o jezero, které když jsme tu byli v roce 2016, bylo v mlze a vidět bylo jen něco a na to něco se muselo čekat. V 8.41 už startujeme auto a jedeme na plné obrátky pořád do kopce. Ona ta nejvyšší vyhlídka má výšku 947 m n.m. Hned za městem Lagoa se odbočí a pak stále vzhůru , zatáčka za zatáčkou. No a už jsme na první vyhlídce nově upravené. Jen 3 auta, dole kde pak je parkovací místo, bylo dalších pár aut. Nebyl tedy problém kochat se na každé vyhlídce, co tady je zbudována. Pak odstavujeme auto, parkoviště skoro prázdné. A protože posledně jsme si to dali na vyšší místo nad vyhlídkou, tentokráte to vezmeme pěkně k vodě.

a už jsem na první nejvýše položené vyhlídce na jezero fotíme cestou k hladině jezera

No a to je ten náš nadlidský výkon a taková meta o zdravotní způsobilosti. Cestou se fotí a fotí, protože za každou zákrutou to je pěknější a pěknější. Ale také se maskuje to, jaké problémy tato sestupová, a potom i návratová cesta má. Je to systém schodů v hlinitém terénu. Schody tvoří napříč položená prkna a sem tam balvany. Ale schody to nejsou a jednotlivé stupínky mají výškový rozdíl i 50 cm. Nemyslíme na to, jak to uděláme pokud se budeme vracet. Asi za 30 minut jsme u hladiny jezera Lafo de Fogo.

jsme téměř dole, to je asi 150 m pod vyhlídkou a nyní fotky z putování kolem jezera Čti více…

Čtvrtek 20.června

Vracíme se z denního výletu. Bylo najeto 88 km a dnes jsem taky pro jistotu tankoval za 50 eur benzinu. Dostal jsem celkem 34,29 litrů, jeden litr tu všude stojí 1,283 euro. Po natankování jsme jeli přímo do Furnasu, tentokrát do parku Terra Nostra. Za 8 eur na celý den, pokud by jste chtěli park opustit a pak se zase vrátit, dají na ruku razítko. Není žádný problém. Hned za vstupem je velký bazén s hnědou železitou vodou, která má teplotu 37 st.C. Po levé straně pod kopcem jsou převlékárny a WC. Hned za nimi pak dva malé bazénky s tryskami s horkou vodou. V jednom z nich se napaříte a pak na sebe pustíte ledovou sprchu. Parádní efekt a hlavně osvěžení. Do parku jsme vstoupili po asi hodince jízdy, a poté, když jsme si naplnili všechny petky vynikající přírodní minerálkou, která tu teče a chodí si na ni místní. Bylo 9.50 hodin a vstupujeme do parku.

podívali se do centra Furnasu podívali se do centra Furnasu

Odešli jsme až po procházce parkem, protože to stojí také za ty peníze a hlavně mají tu ucelené oázy s příslušným druhem rostlin a stromů či keřů.

no a tady jsou nějaké ty fotky z parku postranní bazénky na masáž volně tekoucí vodou, tady to je 39 st.C

pak se jen kocháme krásami parku Terra Nostra pak se jen kocháme krásami parku Terra Nostra Čti více…

Pátek 21.června

Den kdy se musíme po ránu dlouho rozmýšlet kam vyrazíme, protože už od rána je zataženo a prší. Bádáme na internetu, která část ostrova na tom bude lépe, ale je to marné. Takže až v 10 hodin jedeme do Ponta Delgady a pak podle mapy na ananasovou plantáž. Taková místní rarita s tím, že je k nalezení na předměstí v části nazvané Faja de Baixo. Kupodivu nalézáme hladce cestu. Je to ale náhoda, protože máme prospekt, kde se o této plantáži píše a je k tomu schematická mapka a podle ni se pak orientuji v automapě. Je to od S.Roque, kde bydlíme po dálnici a odbočí se na druhém dálničním kruháči na Faja de Baixo. No a pak už se objevily směrovky s namalovaným anansem a jsme na místě. Stále jemně prší. Prohlédneme si danou atrakci, to znamená obchod se suvenýry, skleníky s ananasy v různých fázích vzrůstu, a celkové prostředí a jede se do centra, kde je historické centrum s kostelíkem.

v pěstírně ananasů v pěstírně ananasů

Je zavřený, ale podle informační tabule je z 18 století a byl rekonstruován v roce 2008. I okolí je takové dobové. Ale stále prší. Popojíždíme a zahlédneme směrovku na větrný mlýn. Na podruhé se k mlýnu na kopečku dopracujeme, ale tady prší dokonce vodorovně a vydatně.

v centru Faja de Baixo u větrného mlýnu nad Ponta Delgada Čti více…

Sobota 22.černa.

Dnes jsme měli poslední den půjčené auto na celý den. Po ránu jsem nafotil konečně to, co se děje při východu slunce. Z naší lodžie není vidět, ale podle obarvení letících mraků se pozná, že vychází někdy po 6 hodině.

tak tohle jsme viděli 22.června při východu slunce tak tohle jsme viděli 22.června při východu slunce

No pak je snídaně a po 9 hodině vyrážíme. Naše první zastavení je v obci Agua de Pau. Trvalo to jen 20 minut a ujeli jsme 16 km. Posledně jsme tu byli navečer a i tentokrát jsem vystoupali kolem „křížové cesty“ z modrých azulejos. Jako obvykle nic není jako dříve.

jsme v Aqua Pau a půjde se ke kostelíku po křížové cestě jsme na začátku křížové cesty, kterou vybudoval rodák žijící v Kanadě Čti více…

Neděle 23.červen.

Tak dnes byl den !D! Musím vrátit ve 12 hodin půjčené auto. Ve hře je blokace částky 1.150eur, tedy něco kolem 32000 Kč. Ještě před snídaní jsem na parkovišti a s kýblem vody, štětkou na WC, smetáčkem a hadrou na nádobí a houbičkou abych zase auto znacka Opel uvedl do původního čistého stavu. Po snídani už v 8.35 vyrážíme směr Mosterios. Snad nám to časově vyjde. Znám cestu a vím co chceme ještě vidět. Nejkratší cestou to je přes Cite Cidades, kde jsme už sice byli, ale je to tam nádherné a vypadá to na to, že mraky nebudou a snad to bude i lépe osvětlené. Jestli ano nebo ne lze posoudit. V každém případě tam bylo i tentokráte krásně. Byli jsme tam mezi prvními a ještě tam ani nebyl regulátor na parkovišti, aby hlídal 20 minut přidělených na podívání a nafocení.

jsme po druhé nad jezera v Cite Cidades jeden s obdivovatelů byl nafocen

Ale zájem i tak brzy po ránu byl velký a v kopci se udělala kolona. Ale viděli jsme, já nafotil a použil nové WC a jelo se dál, tentokráte ale jen k mostu mezi jezery, foto a jede se dál. Vyjeli jsme na hranu kaldery, která toto nádherné místo snad nejčastěji navštěvované na ostrově obepíná. A odbočujeme na Mosteiros. Tady je jedno z nejpěknějších a nejromantičtějších koupání. Tentokráte jsme to vzali důkladně a zastavili na všech fotogenických místech, z nichž to první jsme vlastně nově objevili a mohli tak nafotit skaliska v oceánu, která toto místo prezentují na všech prospektech.

a k tomu úžasné skalní útesy a k tomu úžasné skalní útesy Čti více…