Cestovatelské tipy a rady na cesty

Sobota 15.června.

Den končí, je 15.6. a doma je už po 22 hodině, protože tady na Sao Miguel je o 2 hod. méně. Máme za sebou den přesunu, to bylo 14.června ve čtvrtek, kdy jsme se pořádně nevyspali, ten den snad ani hodinku. Z Olomouce jsem vyjeli ve 20hodin, v Praze byli ve 23 hodin a pak se jelo ještě metrem na letiště. No a pak se jen čekalo do 4 hodin, až si zabukujeme a dostaneme letenky. No a to se vše stalo, ale nespalo se. Až v 6 hodin se vzlétlo, ale to už pak nešlo usnout. V 8.30 jsme byli v Lisabonu a bylo o hodinu méně, takže jsme letěli 3,20 hodin. No a tady jsme jen brouzdali po prostoru letiště mezi spoustou obchodů a míst k občerstvení. Tohle je místo, kde si uvědomíte jak to Česko je na tom zle. Například voda O.3 litru stojí jen 2 eura a ta větší lahev je za 4.20. Jídlo tak kolem 6 eur, prostě to nejlevnější od MC či KFC. No prostě za to ty peníze nedáme. A tak jsme tady počkali na odlet v 11.40 a dostali jsme jídlo. Ale je zřejmé, že tato společnost šetří, protože toust jen nenamazaný tuhý chlebík ve třech vrstvách, proložený plátkem sýra a plátkem masa, to prostě bylo hnus, ale bylo to k snědku pro nás už trochu hladové. Pak se přistálo a protože jsem měl zaplaceno předem půjčení auta, tak jsme hledali náš stánek. Podobné jméno společnosti nás zařadilo do jedné z mnoha front. Až jsme přišli na řadu, naštěstí ta naše fronta byla krátká, tak jsme zjistili, že je nutné jít ven před halu letiště. Když jsme tento pokyn vykonali , objevili jsme v hale osamocenou dívčinu s cedulí, nesoucí název té naší společnosti. No pak už se jen vše vyplnilo v nezbytném formuláři, do přenosného strojku se vložila platební karta a touhle formou jsme složili povinnou kauci. Nedej bože něco na autíčku porouchat, poškrábat, pak 1.150 eur je v háji. Ale lze to přes pojištění na vše zase získat zpět, ale nerad bych to ověřoval jak to potom funguje.
A tak se stalo, že jsme vše vyplnili a podepsali a nasedli do malého vozidla opel Corsa. Jede pěkně a dovezlo nás na aparthotel Barracuda. Už jsme tu byli v roce 2016, takže přesun bez hledání.

aparthotel Barracuda z ulice aparthotel Barracuda od pláže

Slunce svítilo a my byli na místě už ve 14.30 hodin místního času. Poukaz na ubytování byl funkční a tak jsme dostali pokoj číslo 305 na třetím patře s výhledem na oceán. Tady vše po rekonstrukci jako nové. Hlavně kuchyňka v novém, nádobí z nerezu, no prostě paráda.

pokoj, kde jsme bydleli společenská místnost, všude volný přístup k Wi-Fi

Na pláži omladina v euforii, že mají studium za sebou. Hloučky uvolněné zábavy, jako volejbal, plážový tenis a podobně. Ve vodě ale nikdo, vlny pořádné a jeli chladná voda zatím nevíme. Na slunci horko, ale příjemně. Ale my to vzali odborně, nasedli do auta a jelo se nakoupit do velkého obchoďáku. Za vše, tedy plný košík s vínem, hlávkou zelí, špagetami, mraženými rybami a jinými pochutinami, celkem za 33 EUR snad na celý pobyt, tedy 13 dní. Jelo se domů, tedy na aparthotel. Pak první uvařená večeře a jde se spát. Je 19 hodin místního času. No a spíme až do rána.

No a to je pátek 15 června. V 8.00 se jde na snídani, co je v ceně pobytu. Vše samá pochoutka. Takové klobásky jsou bez diskuze 100% maso a výborné chuti. Vaječina jako z domácích slepiček. A k tomu jiné dobroty s pečivem parádní konzistence a chuti.

na přízemí pak byla místnost, kde se podávala snídaně stoly u okna měli výhled na oceán Čti více…

Neděle 16.června na Sao Miguel.

Podle předpovědí počasí má být tento den deštivo až hnusně. Takže vybíráme trasu a místa spojená s vodou na zemi a pak i možná z oblaků. Vyrážíme po 9 hodině směr Capelas na druhé straně ostrova. Odtud to pak bereme po dálniční komunikaci až k odbočce na porto Formoza. Než tam dojedeme, objevujeme místo, kde jsem už byli. Je to přírodní pláž u obce Canto Dos Reis. Zaparkujeme pod klášterem a protože jsou do kostela otevřená vrata, nahlédneme. No a protože je neděle, je v kostele mše a my nemůžeme fotit. Co bylo zajímavé, tak u oltáře hodně starý kněz, kostel plný postarších ženských, jedna mi ukazuje abych si sedl, což nemohu akceptovat, ale za ni je mříž s velkými oky a za ní pak jeptišky v černém úboru. Hodně zajímavé podívání.
Odcházíme a jdeme na tu pláž, kam nesmí krávy. Mají tu ještě pořád tu silniční značku „stop“ se schématem krávy. No prostě je tu značka co to zakazuje. Na pláži už není plavčíků, i tady se šetří, ale je čisto a je to tu pěkné.

pohled na zázemí této pláže i na mapě označeno jako pisčina - pláže

Zatím to vypadá, že na téhle straně ostrova bude škaredě až později, nyní jen pod mrakem a neprší, deštík jsme zahnali rozevřeným deštníkem.. Po prohlídce této pláže projíždíme městem s názvem Rabo de Peixe. Tohle místo je asi sociálně podporováno. Na ulici i v neděli postávají hloučky chlapů, bizarního vzezření, téměř jako naši bezdomovci. Zastavujeme jen k nahlédnutí do kostela. Tam je zase mše a dokonce úplně narváno. Převládají starší muži nad ženami, zajímavé zjištění. Fotíme ještě přístav z nadhledu, protože v roce 2016 jsme se po něm i prošli.

nově vybudovaný přístav v Rabo de Peixe kostel v Rabo de Peixe

No a jedeme dál. Míjíme velká města jako je Ribeira Grande a Ribeirinha. Pak je směrovka na Porto Formosa. No a protože tady jsme posledně v roce 2016 nebyli, je jasné, že nahlédneme a uvidíme nová místa.

A udělali jsme dobře. Sjíždíme až k přístavu, kde je plno lodiček, plno květin a krásná panoramata kolem nás.

v přístavu porto Formoso v přístavu porto Formoso Čti více…

Pondělí 17.června.

Co se týče počasí, tak bylo skutečně pěkné, takové akorát, prostě chvíli slunce, pak mírné pokropení,chvíli se hnaly nízké mraky. No a my vyjeli kolem 9 hodiny a na místě, to je ve Furnasu jsme parkovaliv 9.37 hodin, přímo na parkovišti u termálních lázní se jménem Beija. Když jsem se ptal pokladní, tak rusky, protože ona byla Ukrajinka, jak jsou tady ty lázně dlouho otevřené a nyní už víme že 9 let, postupně se prý zvětšovali. Všechno nám pěkně popovídala a dala důležité informace. Po zaplacení 6 eurna osobu a na neomezenou dobu, obdržíte plastový košík na věci. Přes potok je lávka a za ní šatny, kde se navléknete do plavek. Musíte mít staré, je tu hodně hnědě barvící železitá voda. Když jsme se ptali na skřínku, tak ano jsou k dispozici za 1 euro a musíte ale dát zálohu 20 eur na hodinky, ale při odchodu vám je na výdejní lísteček zase vrátí, tedy to 1 euro si nechají. Ale máte klid, i když to tu pořád hlídal krásný chlap, Portugalec, v oděvu hlídače. No a potom už jsme se naložili do prvního ze tří bazénků a jen koukáme na tu krásu kolem. Takhle jsme koukali a samozřejmě že i fotili 3 hodiny, a ani nám to nepřišlo. Areálem mezi samou překrásnou květenou teče potok a v něm voda teplá 28 st.C.

bazén s hloubkou jen 60 cm, teplota 39 st.C bazén s hloubkou 130 cm, teplota vody 39 st.C

V bazénech na sezení je voda vždy 39 st.C a podle pokladní je dobré pobýt jen tak 15 minut. Odpařuje se nějaký plyn a může být z toho nevolno. No mě se jednu chvíli točila hlava, když jsem se opájel volně tekoucí vodou na záda.To je tu na každém ze tří bazénů. Mají jen různé hloubky od 6O cm do 130 cm. Ale co je tu skvělé, je ta květena a exotika kolem v parádním osázení, co jen oku ladí. No byli jsme v ráji.

než jsem se začali rochnit v léčivých vodách bylo focení květinové úpravy v lázních Beija Čti více…

Úterý 18.června

Začíná se vytrácet pojem o čase, takže záznamy o tom kde jsme byli a co jsme viděli jsou jaksi k nezaplacení. Je 17.50 a já usedám k sepsání toho, co jsme dnes poznali. Jen jednou jsme se zastavili na místě, které už známe, jinak to bylo vše nové, dosud nepoznané. Azorský ostrov Sao Miguel je skutečně potřebné poznávat postupně a pohodově, jinak to ani nejde. Vyjeli jsme opět kolem 9 hodiny a naše první zastavení bylo na opačné, severní straně ostrova. Na mapě jsem si poznamenal, že by to měl být okruh u obce Lomba, označený jako PRC34SM. Možná jsme to našli, ale jen jsme se dopravili k místu označenému jako Miradouro da Rocha. Dojeli jsme na konečnou a tady bylo upozornění, že následuje sklon silničky v hodnotě 25%. Takže jsme zaparkovali před domečkem s WC, kde je vše čisté a přesto, že to je na konci světa, teče tu i voda a je tu i toaletní papír. Jsme tu jako první a tak vychutnáváme vlhký vzduch s ranní rosou, prosycený jodem z odparu oceánské vody. Nad hladinou oceánu to je takových 250 m. No a jdeme dolů.

od vyhlídky pak jen dolů pod sklonem 25%, takže je lepší to sejít po svých a jsem pod vodopádem

Kolem květiny a překrásné okolí. V první zákrutě už vidíme vodnatý vodopád. Poslední úsek je tak strmý, že žena to vzdává a já musím až k hladině jezírka v úrovni oceánu, kam toto jezírko, naplněné vodou z vodopádu odtéká. I tady mezi žlutými kvítky jsou stolečky na posezení se svačinkou a odpadkový koš. Kochám se a fotím. Je však čas se i vrátit, Trvá to jen 20 minut a nohy jsou z toho tuhé. Když se oba vrátíme, přijíždí druhé auto, Němci. Pak přišla od někud, tedy asi po značené trase další dvojice. My ale odjíždíme. Tohle místo bylo zbudováno v roce 2011. No a my popojedeme k dalšímu místu, které je jen o kousek dál a na mapě je označeno jako PR21SM. Mají tady být krásné výhledy na krajinu. Cestou po klikaté silnici zastavíme na mostě nad řekou, či jen říčkou Salca. Krásný kaňon. No a jede se dál. Zastavíme na vyhlídce Miradouro do Salto da Farinha. Na parkovišti už stojí jiná auta. Vystoupíme a kocháme se tím, co je hned k vidění. Pak následuje sestup k jedné z upravených vyhlídek. Hluboko pod námi jsou vidět upravené kabinky pro koupající se, pak krásný bílý domeček v zeleném okolí a nad tím skalní útvar přes jehož hranu se valí další z poznaných vodopádů.

ale výhledy parádní ale i takové krásné zákoutí Čti více…

Středa 19.června

Dnes by snad nebylo o čem psát, protože jsme moc nejezdili, ale jen chodili a chodili. Můžeme si popřát k úspěchu, že jsme to přečkali a dostali se ve zdraví zase domů na náš aparthotel.
Ráno když vstanu fotíme z lodžie, jaké tu po ránu bude počasí kolem nás. No a tak se stalo, že konečně byl vidět kopec , kde je Lago Fogo, bez čepice mraků. No a to znamená jediné. Pojede se na Lago Fogo. Jde o jezero, které když jsme tu byli v roce 2016, bylo v mlze a vidět bylo jen něco a na to něco se muselo čekat. V 8.41 už startujeme auto a jedeme na plné obrátky pořád do kopce. Ona ta nejvyšší vyhlídka má výšku 947 m n.m. Hned za městem Lagoa se odbočí a pak stále vzhůru , zatáčka za zatáčkou. No a už jsme na první vyhlídce nově upravené. Jen 3 auta, dole kde pak je parkovací místo, bylo dalších pár aut. Nebyl tedy problém kochat se na každé vyhlídce, co tady je zbudována. Pak odstavujeme auto, parkoviště skoro prázdné. A protože posledně jsme si to dali na vyšší místo nad vyhlídkou, tentokráte to vezmeme pěkně k vodě.

a už jsem na první nejvýše položené vyhlídce na jezero fotíme cestou k hladině jezera

No a to je ten náš nadlidský výkon a taková meta o zdravotní způsobilosti. Cestou se fotí a fotí, protože za každou zákrutou to je pěknější a pěknější. Ale také se maskuje to, jaké problémy tato sestupová, a potom i návratová cesta má. Je to systém schodů v hlinitém terénu. Schody tvoří napříč položená prkna a sem tam balvany. Ale schody to nejsou a jednotlivé stupínky mají výškový rozdíl i 50 cm. Nemyslíme na to, jak to uděláme pokud se budeme vracet. Asi za 30 minut jsme u hladiny jezera Lafo de Fogo.

jsme téměř dole, to je asi 150 m pod vyhlídkou a nyní fotky z putování kolem jezera Čti více…

Čtvrtek 20.června

Vracíme se z denního výletu. Bylo najeto 88 km a dnes jsem taky pro jistotu tankoval za 50 eur benzinu. Dostal jsem celkem 34,29 litrů, jeden litr tu všude stojí 1,283 euro. Po natankování jsme jeli přímo do Furnasu, tentokrát do parku Terra Nostra. Za 8 eur na celý den, pokud by jste chtěli park opustit a pak se zase vrátit, dají na ruku razítko. Není žádný problém. Hned za vstupem je velký bazén s hnědou železitou vodou, která má teplotu 37 st.C. Po levé straně pod kopcem jsou převlékárny a WC. Hned za nimi pak dva malé bazénky s tryskami s horkou vodou. V jednom z nich se napaříte a pak na sebe pustíte ledovou sprchu. Parádní efekt a hlavně osvěžení. Do parku jsme vstoupili po asi hodince jízdy, a poté, když jsme si naplnili všechny petky vynikající přírodní minerálkou, která tu teče a chodí si na ni místní. Bylo 9.50 hodin a vstupujeme do parku.

podívali se do centra Furnasu podívali se do centra Furnasu

Odešli jsme až po procházce parkem, protože to stojí také za ty peníze a hlavně mají tu ucelené oázy s příslušným druhem rostlin a stromů či keřů.

no a tady jsou nějaké ty fotky z parku postranní bazénky na masáž volně tekoucí vodou, tady to je 39 st.C

pak se jen kocháme krásami parku Terra Nostra pak se jen kocháme krásami parku Terra Nostra Čti více…

Pátek 21.června

Den kdy se musíme po ránu dlouho rozmýšlet kam vyrazíme, protože už od rána je zataženo a prší. Bádáme na internetu, která část ostrova na tom bude lépe, ale je to marné. Takže až v 10 hodin jedeme do Ponta Delgady a pak podle mapy na ananasovou plantáž. Taková místní rarita s tím, že je k nalezení na předměstí v části nazvané Faja de Baixo. Kupodivu nalézáme hladce cestu. Je to ale náhoda, protože máme prospekt, kde se o této plantáži píše a je k tomu schematická mapka a podle ni se pak orientuji v automapě. Je to od S.Roque, kde bydlíme po dálnici a odbočí se na druhém dálničním kruháči na Faja de Baixo. No a pak už se objevily směrovky s namalovaným anansem a jsme na místě. Stále jemně prší. Prohlédneme si danou atrakci, to znamená obchod se suvenýry, skleníky s ananasy v různých fázích vzrůstu, a celkové prostředí a jede se do centra, kde je historické centrum s kostelíkem.

v pěstírně ananasů v pěstírně ananasů

Je zavřený, ale podle informační tabule je z 18 století a byl rekonstruován v roce 2008. I okolí je takové dobové. Ale stále prší. Popojíždíme a zahlédneme směrovku na větrný mlýn. Na podruhé se k mlýnu na kopečku dopracujeme, ale tady prší dokonce vodorovně a vydatně.

v centru Faja de Baixo u větrného mlýnu nad Ponta Delgada Čti více…

Sobota 22.černa.

Dnes jsme měli poslední den půjčené auto na celý den. Po ránu jsem nafotil konečně to, co se děje při východu slunce. Z naší lodžie není vidět, ale podle obarvení letících mraků se pozná, že vychází někdy po 6 hodině.

tak tohle jsme viděli 22.června při východu slunce tak tohle jsme viděli 22.června při východu slunce

No pak je snídaně a po 9 hodině vyrážíme. Naše první zastavení je v obci Agua de Pau. Trvalo to jen 20 minut a ujeli jsme 16 km. Posledně jsme tu byli navečer a i tentokrát jsem vystoupali kolem „křížové cesty“ z modrých azulejos. Jako obvykle nic není jako dříve.

jsme v Aqua Pau a půjde se ke kostelíku po křížové cestě jsme na začátku křížové cesty, kterou vybudoval rodák žijící v Kanadě Čti více…

Neděle 23.červen.

Tak dnes byl den !D! Musím vrátit ve 12 hodin půjčené auto. Ve hře je blokace částky 1.150eur, tedy něco kolem 32000 Kč. Ještě před snídaní jsem na parkovišti a s kýblem vody, štětkou na WC, smetáčkem a hadrou na nádobí a houbičkou abych zase auto znacka Opel uvedl do původního čistého stavu. Po snídani už v 8.35 vyrážíme směr Mosterios. Snad nám to časově vyjde. Znám cestu a vím co chceme ještě vidět. Nejkratší cestou to je přes Cite Cidades, kde jsme už sice byli, ale je to tam nádherné a vypadá to na to, že mraky nebudou a snad to bude i lépe osvětlené. Jestli ano nebo ne lze posoudit. V každém případě tam bylo i tentokráte krásně. Byli jsme tam mezi prvními a ještě tam ani nebyl regulátor na parkovišti, aby hlídal 20 minut přidělených na podívání a nafocení.

jsme po druhé nad jezera v Cite Cidades jeden s obdivovatelů byl nafocen

Ale zájem i tak brzy po ránu byl velký a v kopci se udělala kolona. Ale viděli jsme, já nafotil a použil nové WC a jelo se dál, tentokráte ale jen k mostu mezi jezery, foto a jede se dál. Vyjeli jsme na hranu kaldery, která toto nádherné místo snad nejčastěji navštěvované na ostrově obepíná. A odbočujeme na Mosteiros. Tady je jedno z nejpěknějších a nejromantičtějších koupání. Tentokráte jsme to vzali důkladně a zastavili na všech fotogenických místech, z nichž to první jsme vlastně nově objevili a mohli tak nafotit skaliska v oceánu, která toto místo prezentují na všech prospektech.

a k tomu úžasné skalní útesy a k tomu úžasné skalní útesy Čti více…