


Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Z Oder do Spálova a pak na Slezskou Hartu – květen 2024.
To stáří snižuje hybnost, ale zatím se mu nepodařilo srazit na kolena náš zájem o poznávání krás kolem nás, zejména na Moravě. Zdražil nám život přes potravu, přes dopravu, ale co naplat, zájem o cestování pořád máme i když jsme jej museli trochu omezit z ekonomického důvodu.
A tak když jsme v pořadu „Stezka Českem“ díl 9 uviděli poutní místo Maria ve Skále, které patří pod obec Spálov, byl na světě plán do této lokality zase vyjet. Je to na hranici s vojenským újezdem Libavá a velmi často projíždíme od Olomouce přes Kovářov v místě, kde je odbočka ve směru na Spálov. Takže tentokrát se tam podíváme.
Hned na začátku se objevili komplikace, protože silnice do Velkého Újezdu je celá uzavřená a muselo se po objížďkách na Výkleky. Potom zase změnili jednosměrné ulice v Odrách, a navigace mě pořád vedla jinam, než jsme měli namířeno. Ale konečně tu navigaci už i tak umím víceméně ovládat, a to zásluhou jednoho z mých vnuků.
V obci Odry už to známe, byli jsme i na jedné z rozhleden nad městem, to je rozhledna Olšová u obce Pohoř, vzpomínka je na mém webu https://www.cestotipy.cz/2019/42974/ .
Ale dosud se nám vždy nepodařilo najít silnici k Veselské rozhledně. A tak se stalo, že dne 8.května se tyto nápady propojili a my vyjeli zase na výlet za poznáním neznámého v našem bližším okolí.
pohled na vrchol pod Veselskou rozhlednou
výhled z Veselské rozhledny
A tak se zadařilo a my mohli vystoupat na Veselskou rozhlednu. Z rozhledny jsme jen kousek sjeli na lesní parkoviště u Flascharova dolu na břidlici. Měli jsme smůlu v tom, že těsně před našim příchodem ke vstupu do lomu odešla jedna z výprav na prohlídku a ta další měla být zase v lichou hodinu, tedy ve 13:00 hodin. Podle poutačů to stojí za to do toho lomu se podívat.
procházíme stezku k Flascharovu dolu
a jsme na konci u Flascharova dolu Čti více…
Podívali jsme se do Jaroměře a Jevíčka – 30.prosince 2023
Jak už to bývá našim zvykem, jak se má udělat pěkné, nebo alespoň příznivé počasí, máme „toulavé boty“. Vánoční svátky máme za sebou i když letos v roce 2023 byli poznamenány nepříjemnými prožitky a tak jsme měli potřebu být mimo domov. Nebyl sníh, vše roztálo a hladina Moravy byla vysoko a už začala s poklesem, takže ano pojedeme.
Na mapě to vypadá jen jako bod a u něho nápis a znak pro křížovou cestu. Tady jsme ještě nebyli a tak se jelo do Jaroměře, zkratkou jen kousek od Konice.
V Konici jsme to vzali přes Šubířov, když nebyl ten sníh a najednou jsem vjížděl z kopce do Jaroměře a proti nám na kopci silueta kostelíka – kalvárie, kde jsem už jednou v jiné roční době byli. Křížová cesta je pak lesní cestou, která vede od centra ke kalvárii.
Jaroměřice - začátek křížové cesty
krásné reliéfy křížové cesty
Zaparkovali jsme a šli jsme ke křížové cestě. Kdyby tam nestáli krásné renesanční vily, ani by to nestálo za tu jízdu z Olomouce. Jedna z nich byla opravená a krásná, druhá pak ve stavu, který už nutně potřebuje opravit. A v této ulici je ta křížová cesta. Tedy pískovcové sloupy s nádhernými reliéfy. Došli jsme ke třetímu v řadě a museli jsme to vzdát. Lesní cesta by blátivá a tak strmá, že by jsme až k vrcholu nevystoupali, zejména, když máme tak bolavé klouby kolenní i kýčelní.
ohlédnutí ke kopco s Kalvárií
jsme zpět v Jaroměři Čti více…
Pobyt ve SPA hotelu v Sobotíně – září 2023.
Byl to dárek pod stromečkem, který jsme dostali na vánoce roku 2022 a termín propadnutí se blížil. Tak jsme museli už jen sledovat termín, počasí a volnou kapacitu hotelu. Říkali jsme si, že to tam musí být pěkně drahé, takže by problém s volným termínem neměl být. Nakonec nás snaha využít poslední teplé dny v září roku 2023 dovedli ke kompromisu, když jsme za příplatek pro balkon obdrželi poslední volné místo. Samozřejmě že ve středu 20.září bylo krásné, teplé počasí s modrou oblohou a i ráno, když vycházelo slunce za hřebenem kopečků poblíž hotelového komplexu SPA Sidonie, bylo teplo, ale sluníčku to trvalo déle, než se prodralo ranní zataženou oblohou.
ještě jednou se procházíme zámeckým parkem
ještě jednou se procházíme zámeckým parkem
V dárkovém poukazu jsme dostali v akci „noc“ jeden volný vstup do soukromé lázně, která spočívala v tom, že jsme poznali podzemní chodby, které spojují všechny tři hotelové budovy. Naše soukromá sauna s výřivkou byla až v budově bývalého zámku, pojmenované nyní hotel Klein.
soukromé wellnes ve sklepě hotelu Klein
soukromé wellnes ve sklepě hotelu Klein
V prostřední budově pojmenované Sidonie, kde je recepce a wellnes bazén jsou i prostory nabízející saunový svět.
No a ve třetí budově nazvané hotel Josef, jsou nečekané místnosti pro sportovní vyžití a společná jídelna pro ubytované i restaurace Savarin pro návštěvníky, co jdou cíleně kolem tohoto komplexu.
pohled na bazén
sál pro squash a stolní tenis Čti více…
01 – Vzpomínka na pobyt v Harachově – srpen – první část
Byla to velká příležitost dostat se ještě do Krkonoš a do Harachova na podnikovou chatu, a proto nebylo potřeba se dlouho rozhodovat. Nabízelo se ubytování kousek od dolní stanice lanovky na Čertovu Horu v podnikové chatě. Nebylo to se snídaní ani s polopenzí. Prostě jen pokoj a k němu možnost si navařit ve společné kuchyni a sprchování a hygiena byla na chodbě. V celé chalupě bylo 9 pokojů různě velkých.
Protože jsme byli v Harachově už vícekrát, objevovali jsme vždy místa, kde jsme ještě nebyli a kam se dalo dojet autem, protože po svých nám to začíná nějak váznout.
okolí podnikové chalupy v Harachově
okolí podnikové chalupy v Harachově
Byli jsme tu od 4.srpna do 13.srpna roku 2023. Cesta z Olomouce měla několik nástrah zvaných objížďka a tak to trvalo hodně dlouho. Hned jak jsme dojeli jsme se vydali na procházku po okolí. Při lesíku jsme našel svůj letošní první hříbek a bylo jasné jak to asi dopadne. Už po cestě poprchalo, pršelo, ale mělo být po zbytek pobytu teplé počasí. Takže určitě houby porostou.
V pondělí ráno pršelo a tak se jelo do Polska do termálu. O to samostatná vzpomínka.
V úterý jsme se rozhodli pro něco jako sběr hub. S železniční stanice Harachov jsme to dali do mírného kopce a hned při cestě ti hříbečkové už na nás čekali.
ale letos v srpnu tu rostou praváci a jiné dobroty
ale letos v srpnu tu rostou praváci a jiné dobroty
K poledni jsme měli plné tašky a vrátili jsme se k autu a popojeli k železniční stanici v Kořenově. Tam bylo mrtvo, jen dělníci opravovali střechu a na kolejích byly odstavené vozy. V dáli pak byla vidět opravená výtopna. Tak jsme zajeli autem kousek zpět k fotbalovému hřišti v části zvané Martinské údolí.
pak jsme se vraceli a objevili dobré neplacené parkování a náhon v části Kořenova v Martinském údolí
no tady by byla fajn dovolená Čti více…
03 – objevujeme nové a dosud námi nepoznané okolí Harachova v Krkonoších
Před námi byl čtvrtek a my se rozhodli jet do Semil. Hned po ránu byla modrá obloha a teploučko. Cestou jsme odbočili v Jablonci nad Jizerou a za Vysokým nad Jizerou jsme projeli kolem nové rozhledny, ale ještě měli zavřeno. Takže jen víme že se to tu jmenuje rozhledna u Borovice.
ráno před podnikovou chatou v Harachově
je to mezi Vysoké nad Jizerou a Helkovicemi
Koukáme do mapy jak dál do Semil a vidíme že pojedeme kolem dolomitové jeskyně v Bozkově. No a tak se stalo, že naše první zastavení bylo na placeném parkovišti v Bozkově.
musíme asi 15 minut čekat, pouští po 20 lidech
v Bozkovské jeskyni je největší podzemní jezero
Od parkoviště jen po svých pomalým tempem z kopce dolů a dolů až k bráně do jeskyně. Tady jsme nějakou chvilku museli počkat, protože bylo dost lidí a vstupovaly do jeskyně jen skupiny po 20 lidech. Za 45 minut jsme to celé prošli a byli jsme ujištěni, že jsme stáli u největšího podzemního jezera. měli tu pěkné útvary a bylo možné to vše fotit bez blesku. Já se snažil opřít ruku o stěnu, aby to nebylo moc rozostřené. Něco se snad i podařilo. Návštěvu mohu jen doporučit.
Na poledne jsme dorazili do Semil a zjistili jsme, že to je hodně zajímavé město, kde mají opět vše k zaparkování zpoplatněné. Ale nám se zadařilo dojet k soutoku Jizery s mlýnským náhonem a hned potom byla překrásná lávka řešená jako zavěšená mostovka na obloukové konstrukci. Tady jsme zaparkovali a šli kolem řeky k zámku a do centra.
lávka pro pěší v Semilech
pohled na Jizeru k centru Čti více…
01 – Oslavný pobyt v Bohuslavicích u Kyjova – příjezd a promočený válet do ZOO Bošovice.
V termínu od 12.dubna do 16.dubna byla pro potřebu oslav kulatého výročí v rodině pronajata budova, či srub v obci Bohuslavice, na jejím konci při směru na Koryčany od Kyjova.
Muselo objednávat hodně dopředu a tak se i počítalo s proměnlivým počasím. Takže nějaký ten den až lilo a nedalo se nic podniknout, ale našli i dny proměnlivého počasí až dokonce i dny, kdy se na nás podívalo sluníčko. Naštěstí vybavení chaty, či srubu bylo skvělé, takže se dalo cosi vyřešit i s našimi vnuky. Bylo nás zde 10 a každý měl svou postel, svůj talíř a příbory. Kdyby bylo teplo mohl se i koupat, ale čeho jsme si užívali v tom chladném počasí nejvíce byla výřivka s vodou teplou 38 st. C a s bublinkami.
okolí Srubu pod lesíkem
výřivka pod střechou
Dovolím si dát odkaz na webové stránky pro toto místo, protože to bylo perfektně vybavené a zabezpečené. https://www.srubkyjov.cz/#utm_source=mapy.cz&utm_medium=ppd&utm_campaign=firmy.cz-13193330
Tady jsme oslavili kulaté výročí jednoho syna a také narozeniny jednoho vnuka. Jen počasí nám hatilo první plány k pobytu.
V den příjezdu ve středu 12.dubna ještě svítilo sluníčko a tak jsme se nejen koupali, ale pobyly jsme u ohníčku a opékali špekáčky.
Druhý den ale stále pršelo. Rozhodli jsme se podívat do ZOO v Bošovicích, které opatruje pouze papoušky. Vše bylo na evropské úrovni v nerezu a občerstvovacími službami, ale jen se lilo, když jsem na místo dorazili.
vstup do ZOO Bošovice
na tvrzi v Bošovicích Čti více…
02- Výprava z Bohuslavic do Bzence a Petrova přes Slovensko zpět přes Kuželov a Blatnici
Předpověď počasí stále špatná, ale už nebude pršet s takovou intenzitou. Mladí se vypravili na hrad Buchlov a my to vzali za poznáním nepoznaného. K první větší zastávce jsme zajeli do Bzence, kde jsme věděli, že nad obcí je nová kaple sv. Floriana. Ale jak se k ní dostat nám nebylo vysvětleno a další z rad byla tak špatná, že jsme dokonce měli problém vyhrabat se na blátivé polní cestě mezi vinohrady.
zámek vinařství Bzenec
pod kaplí v Bzenci
No ale na místě jsme objevili i novou silničku až na parkoviště pod kaplí. Sluníčko jen občas vykouklo, aby nám cestu alespoň trochu vysušilo. Tady se asi stal zázrak, protože já pamatuji, že tady na tomto kopci stávala zřícenina a nyní tu je od roku 2017 zcela nová, větší kaple a dokonce jsme z dáli slyšeli klaksony aut, která sem dovezla svatebčany. Mohli jsme vidět i interiér kaple, ale přišli jsme později, zase bylo zavřeno.
výhled na Bzenec
výhled na Bzenec
Naší druhou zastávkou byly vinné sklepy v Petrově – Plžích. Byli jsme tady už vícekrát, ale pořád tu lze najít něco nového. Na oběd či polévku to ale nebylo. Vůni kuchyně přebyl čpící pach cigaret a to krásné prostředí v naší paměti tu už nebylo.
A tak jsme jen prošli a nafotili nové malby při vstupech do sklípků.
jsme u vinných sklepů v Petrově - Plžích
jsme u vinných sklepů v Petrově - Plžích Čti více…
03 – Poslední den v Bohuslavicích a odjezd domů.
Byl tu poslední den našeho pobytu v Bohuslavicích na Srubu pod Lesíkem. A protože neznáme samotné blízké okolí Bohuslavic rozhodli jsme se tento poslední den pobytu k jeho poznání. Hned ve vedlejší vesnici Jestřabice je vodní nádrž, takže když se nám konečně objevilo i sluníčko, jeli jsme k vodní nádrži.
u vodní nádrže Jestřabice
u vodní nádrže Jestřabice
A čekalo nás pořádné překvapení. U vodní nádrže stál jeden zelený stan vedle druhého, na větších plochách nebylo kam zaparkovat auto. našli jsem si místečko a šli se projít kolem hráze. Až večer ve zprávách jsme se dozvěděli, že začala pstruhová sezona a proto ten nával. Při vyptávání nám bylo sděleno, že tato vodní nádrž slouží převážně k chovu pstruhovitých ryb. U vodní nádrže je i bouda poskytující občerstvení a krmivo pro ryby, ale lze půjčit i nářadí k lovu. A navíc lze se tady i ubytovat. Zařízení spravuje Sportovní rybářství Jestřabice s.r.o. Pravověrní rybáři tohle místo dobře znají, pro nás to bylo překvapení.
Překvapením ale byla i obora Na rybníčku, která je jen kousek nad vodní nádrží. Mohli jsem přes plot vidět různé druhy lesní zvěře.
jsme u Rybníčku, kde chovají vysokou zvěř
jsme u Rybníčku, kde chovají vysokou zvěř Čti více…
Nedělní vycházka do jarní přírody v Chomoutově a Šternberku.
Vypadá to, že na Josefa dne 19.března konečně přišlo jaro, venku na sluníčku to začalo hřát a tak jsme vyrazili do přírody kousek za Olomoucí také my. Nejdříve jsme zajeli na málo známé místo, soutok Mlýnského potoka a řeky Moravy. Je to tam okolo malé zahrádkářské kolonie a jak to rozkvete bude to ještě zajímavější, ten den příroda ještě spala, jen v potoku hučel malý splávek a mohutně se hnala řeka Morava, plná vody z hor.
Mlýnský potok - před Chomoutovem
na soutoku Moravy a Mlýnského potoka pod zahradkářskou kolonií
Potom jsme popojeli na druhý konec obce Chomoutov k Chomoutovskému jezeru na ornitologickou vyhlídku. Viděli jsme jen 4 labutě a vše další (tedy tažné ptactvo) si ještě nedalo přestávku při jejich návratu k severu. No ale příroda s teplým sluníčkem, to byla paráda i tady.
ornitologická pozorovatelna na chomoutovském jezeře
u chomoutovského jezera
Pak jsme popojeli do Šternberka, protože už se mluví o tom, že hrad je otevřený. No ale stalo se něco zajímavého. Chtěli jsme se nejdříve podívat na okolí hradu a popojet po místní cestě nad hrad, ale byla tam šipka ke krásné vyhlídce s restaurantu.
A protože bylo právě 12:00 hodin, troufli jsme si vstoupit s tím, že využijeme tuto inzerovanou vyhlídku a třeba si něco dáme, třeba jen polévku. Hned na první pohled bylo zřejmé, že to není jen tak obyčejný restaurant.
pohled na Pension UHradu ve Šterberku
focen interiér restaurantu U Hradu Čti více…
Sobotní výlet do Velkých Karlovic, část Pluskovec.
Tentokrát nebylo slunečné počasí, ale v cíli, který jsme si na poslední chvíli vybrali byla zajímavost, kterou stálo vidět. No a tak jsme do Bystřice pod Hostýnem, kde míváme potřebu plnit pravidelné povinnosti jeli přes Valašské Meziříčí do Velkých Karlovic. Byl to 4.březen roku 2023.
To že se buduje nové náměstí ve Valašském Meziříčí, pak mělo ten sobotní den za následek, že jsem se zašli podívat jestli už je vše hotové. No a tak už víme, že je a že je zase jedno město, které je pěknější než bylo dříve.
na opraveném náměstí ve Valašském Meziříčí
na opraveném náměstí ve Valašském Meziříčí
Potom jsme jeli až do Velkých Karlovic. Tady si dávejte velký pozor na rychlost, všude jsou stabilní kamerové systémy, které Vám změří rychlost a ještě to je doplněno i skrytou policejní hlídkou, takž jedete snad pořád jen 50 km v hodině. Ve Velkých Karlovicích, kde je odbočení na Soláň, je také odbočení k museu a místnímu dřevěnému kostelíku na místním hřbitově. Po přejetí železničních kolejí jste už v části Pluskovec, kde je hodně krásných dřevěných chalup kde se dá sehnat ubytování přes webové stránky www. resortkycerka.cz.
areál chalup na pronájem s názvem Chalupy Baďura
cíl našeho výlety - chodník dřevěných postav řemeslníků
Při prohlídce daného místa jsme našli také odkaz na chalupy Baďura a ten pak je www.valasske-chalupy.cz .
Po cestě jsou dvě velká parkoviště u sjezdovek, kde jsme na jednom z nich zaparkovali a pak už jen procházkou na hotel Kyčerka a kolem chalup, kde lze zajistit apartmánové ubytování po celý rok.
První směr byl do malého údolíčka, kdy jsou chalupy Baďura. Krásné romantické prostředí, ubytování vhodné i pro rodiny s dětmi a spousta sportovního vyžití v zimě i v létě.
Pak jsme došli nad restauraci Kyčerka abychom si prohlédli restauraci, zašli na volně přístupné WC, kde hned vedle záchodů je pokladna pro lyžařský vlek. V sobotu dopoledne a nejsou zde ani velké fronty na vlek, sníh byl jen technický.
lyžařský areál u hotelu Kyčerka
interiér hotelu Kyčerka Čti více…