Cestovatelské tipy a rady na cesty

Jaro v olomouckém rozariu.

Byli jsme v olomouckém rozariu, abychom absolvovali potřebnou procházku po prodělané nemoci, kterou nám nadělila infekce covidem-19.
Byla sobota 24.dubna a byl svátek Jiřího, kdy pranostika říká „Na svatého Jiří vylézají z děr hadi a štíři“.
No a tak jsme také vylezkli z našeho domova a prošli se již otevřeným a zdarma zpřístupněným parkem – rozariem, který se nachází hned vedle Bezručových sadů a dá se z něj také jednou stranou vstoupit přes lávku do části rozaria, kde se nachází několik klidných zákoutí, téměř bez lidí. Po dlouhé době bylo na slunci tepleji než ve stínu a tak tahle procházka přišla vhod.
Netřeba dalšího povídání. Jen snad základní informace, že vstup či východ do a z rozaria se přesně v 18.00 automaticky a na dálku zavírá, takže se musíte vracet k hlavnímu vchodu, který se nachází na ulici 17.listopadu a tak není koho by se dalo „ukecat“.
Prosím doporučuji a prohlédněte si co tu lze spatřit.

lávka, která je i vstupem z Bezručových sadů do rozaria

mozaiky jsou zde od roku 2008 mozaiky jsou zde od roku 2008

vše v plném květu pohled na chrám sv.Michala

odpočinkové plochy nad rozariem s výhledy do okolí výhled na kostel sv.Michala

Další fotky jsou v přiložené fotogalerii.

[prohlížej jednotlivé fotky]

123►

Poslední lednová neděle u pramene řeky Odry.

Protože v denním tisku a lokálních mediích se objevovali zprávy o novém podvalovém chodníku k pramenům řeky Odry, bylo pro nás zcela zřejmé, že jakmile bude krásné počasí a k tomu sobota či neděle, máme možnost si splnit přání a zajít již opakovaně k pramenům a porovnat jak se to tu změnilo.
No a měli jsem se cestou k pramenům čemu divit. Zcela jistě totiž víme, že v roce 2012 jsme tu byli v říjnu na hřiby a měli jsme tehdy dobrou sklizeň, protože tu byl krásný vysoký les a mechu byla spousta suchohřibů.

pramen řeky Odry v říjnu roku 2012 odbočíme z lesní cesty a jdeme k pramenům řeky Odry

Ale kalamita kůrovcová a snad i něco jiného toto vojenské území změnilo k nepoznání. Místo vysokého lesa jen nově vysázené smrčky. Snad jen to, že vše bylo přikryto sněhem, kterého je ve městě pramálo či skoro žádný, tak se tento nový pohled zdál trochu snesitelný. jen jsme si říkali, že ta mládež ani snad neví jak to tu dříve vypadalo a snad ani tehdy neměli zájem do těchto končit jezdit.

na konci cesty stával hustý a vysoký les je neděle a jsou zde na cestě davy lidí, naštěstí dál od sebe než jsou 2 m

Ale sluníčko zatlačilo špatný dojem z této změny a tak si můžeme říci že na tento den a na tento výlet stojí za to něco zapsat a uložit do vzpomínek.

a poslední sněhuláci ale i tak se dá vidět něco zajímavého Čti více…