Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tři týdny v lázních Třeboň – březen 2017.

Až když končím léčebný pobyt mohu rekapitulovat vše co se za ty tři týdny dělo a hlavně v okolí Třeboně a Třeboni samotné vidělo. Nebyla to nuda. V březnu proběhla pozorovaná přeměna zimy na jaro a poslední týden to vypadalo také jako v létě. Do lázeňského areálu jsem chodil na jídlo a procedury a tak jsem si všiml jak tady hnízdily vrány a najednou byly pryč a ozývalo se cvrlikání zpěvných ptáčků. Mohl jsem pozorovat veverky jak si dávají pochoutky nasypané do budek ptáčků, hlavně tedy sýkorek, ale taky jak si schovávají v koruně stromu nedojezená jablka. Ale taky jsem sledoval jak se tu koncetrují marodi po operacích kloubů, zad a jiných neduhů, které jsou na první pohled patrné strnulou chůzí, berlemi a hůlkami. V samotném areálu pak bylo k vidění jaký že to lázeňství je průmysl. Setra co masíruje tak denně zvládá 22 pacientů po 15 minutách. je tu 12 van s perličkovou a vonnou lázní a je tu také 6 van se slatinnou lázní, což bylo právě to co mě sem zaválo, co mě přilákalo.

Třeboň - konečně jsem se k soše dostal přes okno v areálu

Přijel jsem vlakem a vzal sebou skládací kolečko, takže soboty a neděle jsem se toulal touto jihočeskou krajinou plnou rybníků. První víkend byl deštivý, takže to byla jen procházka po Českých Velenicích do rakouského Gmundu. Poznal jsem jak dokáží v Rakousku zavřít v neděli všechny obchodní centra i ta, kde se prodávají potraviny. Ale v českých Velenicích, lze-li to ještě českými nazývat je otevřeno vše, aby ti z Rakouska měli co nakoupit a to i vše z Outletu, vše od trpaslíků a králičků na předzahrádky a podobně. taky mají kam zajít na čínské pochoutky, českého jídla jsem si jaksi nevšiml. Jen pach z vietnamských obchodů mě doprovázel i ve vlaku, kde se mnou jela na České Budějovice Veitnamská omladina.

nad hraniční řekou Lužnicí náměstí v Gmundu Čti více…