

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
01 – Severní Makedonie a hlavní město Skopje
Nouze a možnost cestovat, když věkem už ubývá sil a objevuji se nemoci, které omezí odolnost lidského těla, nás přinutila na jaře i riskovat a objednat si poznávací zájezd do Severní Makedonie.
Málem se vyjelo v původním termínu v dubnu, ale covidová nařízení a omezování donutili cestovku Vsacantour termín přeložit na září. Bylo velkým překvapením, když v autobuse jelo jen 25 lidí, což přineslo mnoho výhod při cestovních přestávkách, odbavení na hotelech, při nástupu na pokoje, při velmi chutných večeřích, ale i při odjezdech na výlety v okolí dvou měst, kde jsme nocovali. Bylo to na dvě noci v hlavním městě Skopje, kde jsme spali přímo v muslimské části města, takže jsme si užívali i večerního života
Druhé ubytování pak opět po dvě noci bylo v Ochridu, a to na začátku nábřežní promenády při sladkovodním jezeře a do města to bylo jen 30 minut procházkového tempa.
Nehodlám se nyní rozepisovat o dějinných událostech, ty si může každý v dnešní době dohledat po zadání hesla. Objeví informace založené na historické pravdě, na zkušenostech cestovatelů a třeba i u jiných cestovních kanceláří.
Já si dovolil celou cestu, každý den užívat krásné okolní přírody. Protože jsem se předem nepřipravoval nad mapou s vrstevnicemi, tak mě pak krásně a příjemně překvapila okolní hornatá krajina, kde vrcholky dosahovaly i výšek nad 2.400 m. Pořízené fotky jsou ale jen ilustrativní, pořizované za oknem autobusu. Snad i příští rok si najdu nějaký ten poznávací zájezd na tomto webu https://www.vsacantour.cz/kategorie/severni-makedonie.aspx.
Ale do vzpomínek na tento výlet už vkládám jen ty krásné a charakteristické fotky z jednotlivých výletů a procházek.
Z procházky po městě Skopje jsou pak ty fotky dvojího druhu. To proto, že toto hlavní město Severní Makedonie rozděluje řeka Vargar na část starobylou – muslimskou a část novou, kdy velká část honosných a moderních budov byla postavena až po roce 2014. V nové části je také obrovské množství soch historických postav, ale i symbolických postav současné doby.
Skopje u řeky Vardar
množství mostů je zarážející
Ohromuje Vás tady množství kašen a fontán.
jedna z velkého množství soch ve Skopje
jdeme do muslimské staré části města
Několik mostů přes řeku a na nich opět velké množství soch.
mosty nad řekou Vardar ve Skopje
Skopje u řeky Vardar Čti více…
02- Cesta do kaňonu Matka na řece Treska a malovaná mešita v Tetovu
Cestovní kancelář si pro nás připravila na druhý den výlety do přírody. Průvodce Pavel to měl nabiflované a uměl to humorně podat, což drželo kolektiv v dobré náladě a pohodě. Jeden výlet byl naplánovaný, jako výhled nad město Skopje, do místa nazvaného Vodno, kde stojí, vždy v noci osvětlený, 66 m vysoký kříž. Ten jsme viděli z různých míst ve městě. Nám se ale ten den podařilo vyjet autobusem jen k výchozí stanici lanovky, a pak už jen zpět na parkoviště s výhledem na město, protože lanovka byla v rekonstrukci a byla tak mimo provoz. Ale i to bylo zajímavé, protože domy tam dole byly k focení blíž, než ze samotného vrcholu.
výhled z parkoviště na Skopje
výhled z parkoviště na Skopje
Když byl výhled u všech podchycen ve fotografii, popojelo se jen o kousek dál a my jsme se mohli podívat do kaňonu Matka. Zde nad přehradou, v zaplaveném kaňonu řekou Treska, jsme se všichni projeli loďkami až na jeho konec, kde jsme navštívili i vápencovou jeskyni.
na řece Treska v kaňonu Matka
jedeme kaňonem Matka
v některé se svezeme kaňonem Matka
jsme v jeskyni na konci kaňonu Čti více…
03- Okolí města Ohrid a u jezera Ohrid.
Máme za sebou dvě noci ve Skopje a ráno nasedáme do autobusu a přesouváme se k jihu do města Ohrid k jezeru Ohrid, kde nás očekávají další zajímavé výlety po okolí i u jezera. Tento přesun byl časově náročný a dlouhý. Jelo se téměř 180 km. Ale bylo na co koukat.
Protože je Severní Makedonie pěkně kopcovitá muselo se jet přes průsmyk, kde byla krátká přestávka. Tady jsme zjistili, že hodně lidí pojídá něco zabaleného v sáčku. Zjistili jsme, že tu někde prodávají to, na co jsme se v této lokalitě těšili. Bylo to lístkové těsto křupavé a teploučké, plněné ovčím sýrem. No a už jsme stáli frontu a nabírali vůni z pekárny. I tohle místo nám udělalo radost i když výhledy do okolní krajiny nebyly žádné. Cestou mě pak zaujalo něco, co by mělo být vzorem pro naše ministerstvo dopravy a jiné, kteří o státních investicích rozhodují. Jeli jsme totiž po místní klikaté a dobře upravené silnici a pod námi, místy i nad námi bylo vidět, že se buduje nová dálnice. Takový obrovský rozsah zemních prací a rozestavěnost dálničních mostů jsem totiž ještě neviděl.
takhle to vypadá na rozestavěné dálnici - úsek asi 22 km dlouhý
takhle to vypadá na rozestavěné dálnici - úsek asi 22 km dlouhý
Od města Kichevo až po odbočení na vesnici Vrbjani bylo vidět obrovské rozsahy zemních prací a visutých mostů v délce asi 25 km. Zbývající část, až na předměstí Ohridu se jelo už i po jednotlivých pruzích komunikací budoucí dálnice. Rozestavěno dle mého odhadu tak bylo asi 62 km této budoucí dálnice. U nás v Česku něco nemožného. A tak jsem se snažil za jízdy něco nafotit, aby mi snad i někdo věřil, že to není jen sen.
V mezích časového plánu jsme dojeli do města Ohrid, ale jelo se dál až hodně daleko za městem a směrovky ukazovali, že jedeme ke klášteru sv.Nauma.
kráse kolem se nedá odolat, musíme to zažít
nádherný areál kolem kláštera sv.Nauma
Tady jsme vystoupili a hned se zadařilo upravit časový rozvrh a nastoupili jsme do tří lodiček s veslařem a průvodcem a jelo se po krátké, ale nádherné řece Černý Drim, která pramení ze dna této řeky. Voda v krátké řece je ledová, ale čistá jako voda z kohoutku. Na dno vidíte i když je tu hloubka přes 3,5 m. No byl to nádherný zážitek.
projíždění s lodičkou už tedy nebude
nádherná příroda kolem nás, ale i pod námi Čti více…
04 – cesta do Heraclia u města Bitola a do města Prilep.
Ráno se nasedlo do autobusu a jelo směrem na Bitolu, kde hlavní zajímavostí u tohoto města byl areál Heraclia, památka z doby řecké nadvlády, kde je zachováno velké množství mozaikových podlah a je rekonstruován amfiteátr.
nyní prohlídka Heraclia u města Bitola
nyní prohlídka Heraclia u města Bitola
nyní prohlídka Heraclia u města Bitola
nyní prohlídka Heraclia u města Bitola
Potom následovala prohlídka města se zajímavou obchodní třídou a vstup do pravoslavného kostela sv. Dimitrie. Tady nás čekalo překvapení, protože jsme se stali svědky svatebního obřadu.
u kláštera sv.Dimitrie
v klášteře sv.Dimitrie
hodinová věž v Bitole
v centru města Bitola Čti více…
05 – Po památkách ve městě Ohrid
Poslední den měl svá přísná pravidla, která se nařizují řidičům dálkových přesunů. My musíme stát na místě a až po 16 hodině vyrážíme směrem k domovu do Česka.
Takže po ránu a po snídani velitel zavelel a šlo se za památkami ve městě. Nejdříve 30 minut po promenádě, kde už bylo cítit sobotní náladu, ale na kterou padal mírný deštík. Neměl být intenzivní a měl také někdy přestat.
ranní procházka před snídaní
začátek promenády u jezera Ohrid
Plavky proto byly v baťůžku. Došlo k základnímu výkladu o historii tohoto města a pak se už šlo stále do vrchu s cílem dojít až na hrad nad městem a jezerem.
cestou do centra Ohridu
cestou do centra Ohridu
Cestou se vynechala prohlídka kostela sv.Sofie, protože nás předběhla jiná výprava, a to by nebylo to pravé ořechové. Vystoupali jsme proto až k pravoslavnému kostelíku na skalním výběžku. Byl to pravoslavný kostelík sv. Johana Kaneo.
chrám sv.J.Koena
jsme u pevnosti cara Samuila Čti více…
01 – Průjezd Varšavou do Litvy – červenec 2019.
V prosinci jsem dostal jako dárek poukaz na poznávací zájezd do Litvy, Lotyšska a Estonska.
Měl jsem z toho radost, ale už i obavy, jak asi přežiji tak dlouhé putování. Ale když si nyní zapisuji tuto vzpomínku, tak už mám v paměti jen to, že základní přesun tam a pak poslední přesun zpět, to bylo hrozné. Jednak proto, že to bylo přes 900 km tam a 1000 km na zpáteční cestě a autobus měl mezi sedadly hodně málo místa pro nohy těch co mají více jak 180 cm na výšku. Ještě dnes máme se ženou napuchlé nohy. Ale za ten týden jsme najeli 3.700 km, nikomu se nic nestalo. Vše ostatní pak už ale bylo tak jak bylo potřeba. Celou dobu krásné počasí s teplotami nad 23 st.C, dalo se osvěžit i v baltském moři. Byli jsme jediní, kteří měli sebou plavky i po vystoupení z autobusu, ostatní to třeba ani neplánovali. Průvodce byl tak znalý dějin, že jsme se dozvěděli spoustu zajímavých souvislostí z oblasti historie Poláků, Litevců, ale i Lotyšů a Estonců. Dozvěděli jsme se spoustu informací, jak to tu bylo po roce 1989 a nebo kousek před tím, tedy něco o čem se u nás prostě nepsalo, jen se tušilo a nebo proniklo jen velmi málo kusých informací. Zájezd byl zajištěn s ubytováním ve slušných hotelích se snídaní a to vždy snídaní vydatnou a dobrou. Přes den pak bylo k snědku jen to co jsme vezli sebou no a na večeři se dalo někde pojíst v restauraci, ale mělo to své háčky, ale vydrželi jsme to a našli vždy nějaké to řešení.
Takže začátek byl hodně zajímavý. Vyjíždělo se v neděli z Olomouce v 5.15 hodin od vlakového nádraží. Ale tam jsme museli taxikem, protože na MHD se nedalo spolehnout, protože k nádraží vše přijíždělo po 5.10 hodině. No a já byl v sobotu celý den oslavovat s kamarády a tak se popíjelo a ve mě byl zbytkový alkohol.
Ale pak jsme tam byli první a autobus dojel se zpoždění od Brna, kde své putování dopravní společnost Lerch.cz putování začínala. Za oknem byla informace že se cestuje do Pobaltí a akci organizuje ČEBUS a Bohemia Fantasy. Cestou se nabírali další zájemci z Ostravska. No a pak se jelo a jelo, a to až do Varšavy. Tady byla po poledni komentovaná procházka a pak volno k návratu na místo nástupu. Dozvěděli jsme se o historii tohoto starého centra o historii Poláků a hlavně Polských židů za války.
to co tu zbylo po sovětech
náměstí kde se loučili Poláci se zemřelým po tragedii v Katyni
No ale hlavně jsme poznali i to, že Poláků je o hodně víc než nás Čechů a když je neděle, tak je jich snad ještě víc. Na fotkách se to pozná.
Varšava - náměstí před zámkem
Varšava - jde se na náměstí
Nepozná se ale to, že celé historické centrum bylo po válce postaveno jako nové a jen z ulice to připomíná historii.
Varšava- zámek
jsme na hlavním náměstí ve Varšavě Čti více…
02 – Přejezd do Tallinu v Estonsku – červenec 2019.
Estonsko jsme mohli poznat jen tak, že nás autobus vezl podél pobřeží Baltického moře až do Tallinu, který je hlavním městem Estonska a který býval i sídelním městem ruského cara Petra I. – velikého. Byl pátek a byli jsme v druhé polovině našeho poznávání pobaltských republik, kde se k placení používá euro. Než jsme vyrazili na cestu, byl čas nafotit okolí hotelu v Rize, kde jsme přespali ze čtvrtka na pátek. Kolem snad i nového hotelu stály domy z doby ruské nadvlády a možná i staršího původu. Dřevěné či cihlové s opadanou omítkou, lidi na ulici jako ti co mají hodně hluboko do kapsy.
okolí hotelu, kde jsme nocovali v Rize
okolí hotelu, kde jsme nocovali v Rize
V ulici hned pod hotelem projížděla tramvajová soupravy vyrobená v Česku do centra Rigy. Byl tu hodně silný kontrast s minulostí a novou budoucností města. Takový obraz přerodu ze socialismu přímo do kapitalismu. Možná i ráj pro filmaře, kteří by takovou to dobu ještě chtěli ztvárnit.
okolí hotelu, kde jsme nocovali v Rize
ulice pod hotelem v Rize
Do Tallinu nás čekala cesta dlouhá něco přes 300 km. Vyjeli jsme v 9.15 hodin a vystupovali jsme po technické přestávce na hranici mezi Lotyšskem a Estonskem.
Talin - prohlídka v lokalitě parku Kadriorg
Talin - prohlídka v lokalitě parku Kadriorg Čti více…
03 – Poznávání Lotyšska a hlavního města Rigy – červenec 2019.
Ráno po snídani, která byla ucházející se jelo zpět přes celé Estonsko a teprve v Lotyšsku začalo poznávání této země. Tak jak jsou země v Pobaltí rovinaté, tak naše zastavení bylo u hradu Turajda. Nad meandrují řekou Gauja jsou k nahlédnutí i další hrady. My navštívili Turajdu. Prošli jsme hradními komnatami i sklepením a vystoupali na jeho věž. Vše tu bylo rekonstruováno a je to z pálených červených cihel, jak to v tomto kraji bylo zvykem. Taky vše rekonstruované, ale jako nové a zajímavě řešené, jen ten jazyk byl pro nás nesrozumitelný.
hrad Turajda
hrad Turajda - výhledy z věže hradu
Zajímavá expozice a krásné výhledy z věže. Pak se prošlo parkem, kde byly v prostoru plném zelené rozmístěny úžasné sochy z kamene.
park a sochy v areálu hradu Turajda
park a sochy v areálu hradu Turajda Čti více…
01 – Na poznávacím výletě po Skotsku – srpen 2018.
Poznáváme v prvních dvou dnech Cambridge, York,
Robin Hood Bay, Whitby a Gretna Green.
Dlouho předem zakoupený zájezd u cestovní kanceláře Bohemian Fantasy za poznáním Skotska se vydařil. Jako už bývá v mém případě zvykem, zase vyšlo počasí, ale také se v autobuse pořádaném cestovní kanceláří z Přerova, skvěle vydařil a neměl žádnou chybu. Mohli jsme si navštívená místa v pohodě vychutnávat a věděli jsme vždy předem co budeme vidět, podle rozdávaných mapek jsme věděli kam jedeme a jdeme a co je s daným místem v historii propojené do současné doby a podoby.
Hned na začátku musím konstatovat, že kdyby byl vždy tak skvěle připravený průvodce zájezdu, tak si tyto výlety zamiluji. Ale hned taky musím upozornit, že přesuny, které daly celkem asi 5.700 km, to už je dost, aby to zasáhlo zdravotní indispozice účastníků zájezdu. Naštěstí se to vše překonalo, nikdo nepadl, nikdo se neztratil a paní průvodkyně z nás měla taky radost. No a oteklé nohy už jsou zase v normálu, nebo brzy v normálu snad i budou. Helenka nás nazvala „tleskacím“ autobusem, protože za všechny dobré skutky se hned impulsivně a oprávněně tleskalo. Jinak tu skvělou připravenost nebylo možné ani ocenit. Svým přístupem a obětavostí stmelila, na počátku věkem zcela nesourodý kolektiv, do spolupracující skupiny obsahující 56 lidí, kteří nastupovali do autobusu v přesně určeném časem na vyznačeném místě. No prostě jeli jsme tam, kde žili a žijí nejvyšší představitelé královského rodu a tak se cestou i četlo z úryvků, promítaly se filmy, které mohly něco napovědět k danému místu a dokonce si na nás průvodkyně připravila i sérii výborných skotských vtipů. No prostě to nemělo chybu. Paní profesorka, jak jsem si následně hned zjistil z Jesenického gymnázia, musí být hodně oblíbená mezi svými žáky. Pevné nervy této průvodkyně bych chtěl mít, ale hlavně ji závidím tak skvěle zvládnutý anglický jazyk, kterému já po 53 letech učení rozumím jen každé páté vyslovené slovo ve skotském dialektu.
Takže dosti chvály v úvodu a začínám vzpomínat, kde že jsme to všude byli na tom našem náročném výletě.
Začalo to přejezdem z Olomouce až na ubytování v jednoduchém hostelu ve Francii, ve vesnici Armbous-Capeel, poblíž Calais.
příjezd do Anglického Doveru
příjezd do Anglického Doveru
Ráno druhý den pak ve 4.40 hodin odjezd na trajekt do Doveru a pak jízda do universitního města Cambridge.
a nyní náhodou celá kings college byla volně přístupná
tady do Trinity College už se muselo platit, ale dalo se nahlédnout Čti více…
02 – Na poznávacím výletě po Skotsku – srpen 2018.
Poznáváme v dalších dvou dnech výrobnu šperků a Whisky v městečku
Pitlochry, jezero Loch Ness, Fort Viliam a horu Ben Nevis a pak ještě
zámek Glamis, hrad Dunottar a město st. Andrews.
No a přišel další třetí den a my jedeme za poznáním kraje, kde se skrývá známa jezerní příšera na jezeře Loch Ness. První naše zastavení bylo ovlivněno časem, který dává nezbytně předem objednaná prohlídka ve fabrice na pravou skotskou whisky. Dojeli jsme podle plánu a s časovou rezervou do městečka Pitlochry. Tady jsme zastavili u jediné manufaktury v tomto oboru na prohlídku výroby, kterou tady umí udělat z lisované dřeviny vřesu, který v tomto kraji roste téměř všude, nádherné šperky.
jde z toho pak vyrobit krásné šperky
jde z toho pak vyrobit krásné šperky
Přes sklo nahlížíme, jak se to vlastně dělá a pak se otevřou dveře prodejny, kde oči přecházejí po vystavené kráse. Z počátku český turista jen zírá, až se začíná rozhodovat, co že si to musí na památku koupit. No a nakonec koupil asi každý, někdo to co bylo ve slevě a umožní to vzpomínku na krásný šperk, někdo to delegoval na pěkný dárek pro rodinu, co zůstala doma. A pak už se popojede, aby jsme byli na daný čas v hale, kde se prodává jen zde vyrobená a uležená whisky. Pak si nás vyzvedne průvodce, musíme vypnout telefony, aby nenastal výbuch, nesmíme fotit, aby nenastal výbuch a jde se na prohlídku. Něco tu voní, něco tu smrdí, podle toho, kde se nacházíme. Dozvídáme se, že se vypije ve světě tolik whisky, že tady ve Skotsku ji musí vyrábět na mnoha místech, a pak se to musí 12 let skladovat. A jsou toho miliony litrů za rok. Daň z alkoholu se prý ale platí teprve tehdy, když se to stáčí do expedovaných flašek. Pak se koštuje slza zakrývající dno kalíšku a pak s milým úsměvem získáváme informaci, že můžeme mít slevu 5 liber na vše, co si tady koupíme. A sejde se do přízemí, kde se vystavuje to lahodné whisky v cenách od 3,95 liber do 2.400 liber.
potom jsme na objednané prohlídce ve výrobně whisky
potom jsme na objednané prohlídce ve výrobně whisky
Nikdo my ale nesdělil, jakou slevu dostanu na lahvičku za těch 3,95 liber a tak jsem odešel bez vzpomínky, kterou bych si doma vychutnal, ale vím, že když budou mít v Makru whisky značky Bell, tak si ji koupím. I ta ochutnávaná slza byla totiž dobrá, ale „smrděla málem“, když už to vstupné bylo tak vysoké. Tak ale vážně střední hodnota za 0,5 litru byla 45 liber, asi to je dost drahé i na naše a jejich poměry.
No bylo to zajímavé, ale my jedeme dále. Dlouhá jízda a jsme na silnici, která vede po břehu slavného jezera Loch Ness. Ze silnice a za jízdy, jsme zahlédli zříceninu hradu Urquhart. Příšeru z jezera jsme viděli až na místě, které leží v té severnější části jezera a kde to tou příšerou příšerně žije.
ano je to právě tady
jedeme kolem zříceniny hradu Urquhart Čti více…