


Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
03_ Putování Španělskem díl 2. – León, Astorga, Lugo a Santiago de Compostela.
Ranní probuzení a odchod na snídani v 7.30 s tím, že se jde do města po naložení zavazadel v 8.10 hodin. Ještě mrholilo, když jsme stáli na jenom z náměstí a poslouchali výklad bohaté historie tohoto města. Pak další a další zastávky u významných kostelů a památek. Město jich má dostatek. Vstupujeme do jedné z nich, baziliky svaté Isidory s královským pohřebištěm. Tam se nesmělo fotit a taky tam byl údajný svatý grál, pohár z alabastru se zlaceným kováním a mnoha drahokamy, byl dobře hlídaný a viděli jej badatelé z celého světa, protože byli zvědavý, jestli to tak skutečně je. Když jsme vyšli z basiliky už nepršelo a bylo to na lepší polojasné počasí.
stojíme před katedrálou v městě León
celkový pohled na baziliku sv.Isidory
León (v leónštině a asturštině Llión) je město na severozápadě Španělska, středisko provincie León, součásti autonomního společenství Kastilie a León.
Přestože león znamená ve španělštině lev (který je také dominantou městského znaku a vlajky), název pochází od latinského slova legio (legie). Město bylo založeno roku 79 př. n. l. jakožto ležení VI. římské legie a ve stálé sídlo se vyvinulo roku 68 s příchodem VII. legie vedené efemérním císařem Galbou. Ve středověku pak bylo hlavním městem království León, svého času nejdůležitějšího křesťanského státu na Iberském poloostrově.
V roce 2013 žilo v Leónu přes 130 000 obyvatel, v metropolitní oblasti kolem 205 000. León je známý především svou gotickou katedrálou a románskou bazilikou sv. Isidora.
León je také železničním uzlem, odkud vedou tratě do Palencie, Monforte de Lemos (Galicie) a Ovieda (Asturie) a úzkorozchodná trať do Bilbaa (Baskicko).
Přesunuly jsme se do města Astorga a hned za hradby původního římského opevnění abychom spatřili museum Gaudího a biskupský palác, vše jen obhlídka z vnější strany od hradeb kolem celého města. Po výkladu o historii a sdělení, že toto je město čokolády, šli jsme také nakoupit, jako dárky, tu pravou čokoládu. Měli tam skutečně výběr a byla to skutečně jen čokoláda, až z 90 % pravého základu.
když se vystoupí a jde do historického centra Astorgy
jsme ve městě u katedrály - biskupského paláce Čti více…
04 – Portugalsko díl 1 – Braga, Guimaraes, Porto, Coimbra, Batalha a Fátima
Ranní nástup se zavazadly a nakládání do autobusu. V 8.10 hodin odjíždíme směrem na město Braga a bychom navštívili poutní kostel Bom Jesús s nádherným schodištěm, které bylo až letos konečně zrekonstruováno a ukázalo se ve své plné kráse. Projeli jsme kouskem Španělska a u města Tui jsme vjeli na protugalském území. Žádná opatření na hranicích jsme nezaznamenali. Když jsme se přiblížili městu Braga byl tento poutní kostel už z dálky viditelný. Autobus nás vyvezl až na vrchní parkoviště, my šli potom po 1000 schodech na začátek této schodišťové kalvárie, kde na nás autobus pak čekal. Nádherné počasí, vše kolem jako nové a tak jsme mohli plně vnímat veškerou symboliku kašen a kaplí při schodišti o které nám průvodkyně popovídala. No a potom ty úžasné rozhledy do kraje. Na vrchol se dá vyjet i historickou a zcela původní lanovkou s ozubnicí.
Bon Jesus - okolí při kostele
fotku co sna pořídí každý kdo tu byl
Na wikipedii se dozvíte :
Braga je historické město na severu Portugalska v provincii Minho. Je střediskem oblasti a třetím největším portugalským městem. Místní arcibiskup je primasem Portugalska.
Na kopec nad Bragou vede poutní cesta a je na něm postaven kostel Bom Jesus do Monte. Na toto místo vede i historická lanovka. Lanovka je zvláštní tím, že její pohon obstarává voda. V horní stanici se voda napustí do nádrže v podvozku vagónu a dole se zase vypustí. Patří mezi několik desítek takových lanovek na celém světě.
No a potom zase přesun do města Guimaraes, kde jsme poznali starobylé město s náměstím,
které je obestavěno hrázděnými domy a na náměstí prosté stolování pro návštěvníky s tím že obsluhu ani nepoznáte, že tam je.
a pak ještě na druhém náměstí
a je tady další náměstí s parkem Čti více…
05 – Portugalsko díl 2 – Sintra, Cabo da Roca, Évora
Devátý den našeho putování začal velmi brzy ráno. bylo totiž nezbytné abychom překonali velkou vzdálenost z Fátimy a byli na místě co možná nejdříve. Důvod byl jediný. ten byla neděle a Sintra je oblíbené místo pro výlety místních i všech možných turistů. Potřebné bylo splněno a my jsme dojeli něco po 10 hodině. Muselo se hned přestoupit na místní autobusovou linku číslo 434, protože na té jezdí malé autobusy co umí zvládnout místní zatáčky a dlouhé stoupání až ke vstupu na ten zámek v Sintře. Zámek a i hrad jsou totiž situovány na dvou kopcích nad městem Sintra. Vstoupili jsme do bran, ale ještě nám bylo potřebné vystoupat až k zámku samotnému. Davy houstly a další malý autobus za 3 eura nemělo cenu ani použít, protože na něj stála velká fronta.
a okouzlení se přibližuje jak postupně stoupáme cestou do kopce
a okouzlení se přibližuje jak postupně stoupáme cestou do kopce
Sintra je město a sídlo obce v Portugalsku, v Estremaduře a dnešním distriktu Lisabon, asi 20 km severozápadně od Lisabonu, s nímž je spojeno příměstskou železnicí.
Počátky Sintry sahají do středověku, popis tohoto místa je dochován z 11. století od portugalsko-arabského geografa Al-Bacra. Ve městě se nacházela řada staveb islámské architektury, avšak během reconquisty při dobývání města byla většina z nich zbořena.Sintra se díky své výhodné poloze nedaleko Lisabonu a dobrým klimatickým podmínkám stala letním sídlem královské rodiny. Také byla díky maurskému hradu, množství paláců, zahrad, parků, postavených a vybudovaných v různých slohových obdobích, nazývána pohádkovým městem. Sintra je i s přilehlou oblastí zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO.
a pak další pokoje na vyšším patře
a máme prohlídku téměř za sebou Čti více…
07 – Portugalsko – Lisabon hlavní město
V tomto městě jsme byli tentokrát již po třetí. Poprvé to bylo, když jsme jeli vlakem a bydleli na pensionu, kousek od hlavního náměstí. tehdy se tu vše rekonstruovalo, protože to bylo v době příprav na Expo 1998. Potom jsme tu byli na výletě při pobytu v Algarve. Nyní jsme tak mohli pozorovat velké změny. Nejdříve jsme ale měli zastávku u Belému. Potom se popojelo k pomníku objevitelů a následně přes cestu ke kostelu sv.Jeronýma.
Byla neděle a kolem jen davy těch, co to vše kolem vzali útokem a vnímali to jako procházku po parcích a památkách.
V městě jsme pak dostali volno na samostatnou prohlídku, pokud tady byl někdo poprvé šel s původkyní na vyhlídky z hradeb. my šli tam, kde jsme mohli porovnávat změny. Například výtah nad ulicemi, tak typický pro Lisabon je nyní jako nový a cena za svezení k vyhlídce už není maličkostí, ale stojí 5 eur, ale taky zde stojí pořádná fronta, takže jsme s ohledem na volnou prohlídku to ani nezkoušeli. Šli jsme tam, kde jsme viděli velké změny, tedy dvě náměstí s opravenou dlažbou, fontánami. Spousta opravených domů.
na jednom z náměstí Lisabonu, kde jsme opouštěli autobus
poslední foto, bude se zase nasedat do autobusu s kloboukem
Pak jsme zašli kousek od náměstí na vlakové nádraží, kde to bylo tehdy rozkopané. tady byl najednou tak nezvyklý klid, že to bylo až podivné. Ale rozhodli jsme si toho klidu užít a poseděli v místě odkud byl pěkný výhled na hrad na protějším kopci. pak jsme proklouzli čtvrtí, kde se hromadí domorodci z kolonií – černoši a kde je to tak typické. Přesně v určenou hodinu se na lavečkách kolem nás objevili ostatní členové zájezdu a jakmile byl přistaven autobus hned se zas odjíždělo na ubytování, které bylo ve městě Setubal. Čti více…
08 – Španělsko díl 3 – cestou zpět přes Meridu, Madrid a Zaragozu
Toto putování mělo trvání dva dny. Ten první měl zastavení v Meridě a Madridu a ten druhý v Zaragoze a odpoledne jsme už byli v Andoře, tedy mimo Španělsko.
Pro Španělsko platí, že to co je v našich podmínkách 30 km, tady to je 300 km. Prostě Španělsko je hodně velká země a s hodně rozdílnou krajinou. Dalo by se koukat a fotit a fotit, ale brzké stávání znamenalo, že některé úseky to překonalo zdřímnutí, jindy fotku nešlo udělat, protože byl odraz ve skle. Proto nelze popsat tu krásnou zemi je to třeba vidět na vlastní oči. Co ale mohu zapsat je to, že jsme jeli po dálnici a někdy to vypadalo, že se někde stala havárka, protože nic kromě našeho autobusu po ní nejelo. Prostě je tu otázka co si Španělé udělali pro to, aby už měli vše vystavěné a u nás se o tom jen diskutuje a vysvětluje proč to nejde.
Město Merida je městem, kde sahala římská moc a je to znát i na stavbách, které jsme zde spatřili, ale také na vykopávkách, které jsme mohli vidět, ale neviděli protože v moderním interaktivním museu měli v pondělí zavřeno.
a jsme u první velké památky na dobu Římanů
a pak je tu další
Ale také jsme se vraceli k autobusu po mostě přes řeku Guadiána, který zde postavili Římané a most je dlouhý více jak 700 m.
a jsme u musea, ale v pondělí je zavřeno
ale co je za plotem to se mi podařilo nafotit Čti více…
06 – město Porto
Město Porto jsme procházeli ve dvou etapách. Ta první byla spojena s prohlídkou vinných značkových sklepů s produkcí portského vína a nábřeží kolem řeky Douro.
město Porto na nábřeží u řeky Douro
vinné sklepy, kde se ochutnává portské
No a tak jsme nahlíželi a taky si nějakou tu dobře pitnou památku koupili a taky zjistili, že se prodávalo Ruby a Tawny. Ruby bylo červené s chutí po lesním ovoci. Podle prodávající 5 let staré a po otevření vydrží 4 měsíce bez změny chutí. Tawny je barvy červenohnědé s vyšším obsahem alkoholu, podle prodavačky 7 let staré a po otevření vydrží déle a to až 12 měsíců bez změny na chuti. Tento nákup se nám podařil v klidu a pohodě, byli jsme v krámku totiž je my sami a krásnou černovlasou Portugalkou. Ochutnat nám dal jen když jsme přislíbili že něco vybereme a koupíme. Jinak dávají ochutnat jen skupině větší jak 5 lidí. a tak jsme pak i vstupovali do dalších sklepních vzorkových prodejen s těmi našemi lahvemi a bylo to pocitech z daného prostředí. A to bylo o mnoho lepší než jsou naše vinné sklepy, či vinotéky.
Portské jsme viděli s cenovkami od 9 eur po 14 eur, ale pak i od 50 do 150 no a někde jsme viděli i láhev za 5000 eur. No a víno portské je výborné jen tehdy má-li více jak 19 % alkoholu, jinak to prý ani nekupujte. Takže první etapa prohlídky při nábřeží s vinnými sklepy se vydařila a šlo se přes krásný ocelový a příhradový most na břeh, kde stojí vlastní město Porto.
Někdo jej označil za hrozné místo, nám se líbil pro svou barevnost a rozmanitost, taky proto, že je už hodně fasád opravených a v nových barvách keramických obkladů, což v tomto městě má asi každý dům.
v ulicích Porta
a to je ono, taková krása všude kolem Čti více…
09 – Toledo
Před odjezdem směr Toledo jsme si já osobně musel dát ranní rozcvičku, protože až po výjezdu autobuse na hlavní ulici za hotelem, jsem si vzpomněl, že jsme ve skříni nechal svou bundu. Takže jsem se po 5 minutách vrátil, ale byl jsme tak schvácen, že si ostatní mysleli že pro mě pojede doktor. Bunda byla a mohlo se vyjet. Cesta byla dlouhá a proto se muselo zase brzy po ráno nakládat, snídat a odjet.
Když jsem dojeli do Toleda projeli jsme kolem plného parkoviště autobusů a jelo se na vyhlídku, tedy na druhou stranu řeky Tajo, odkud je Toledo překrásné město na kopci.
zastavení na vyhlídce na Toledo
zastavení na vyhlídce na Toledo
V danou chvíli nádherně fotogenické. Jen ty davy z dalších autobusů. Po nafocení té nádhery nás autobus odvezl k parkovišti a odtud se jelo po eskalátorech do města na jedno z náměstí. i pro průvodkyni malé překvapení. Prostě zase něco nového a zcela perfektního. S malými přestupy z eskalátoru na jiný eskalátor dojedete skutečně až na vrchol a tak si ušetříte své už opuchlé nožičky z tak dlouhého putování.
Pak se šlo a šlo a mezi tím výklad o daném místě a jeho historii až jsme dospěli ke katedrále. je to pětilodní chrám s úžasnými detaily pro focení.
ulice Toleda
Toledo roku 2016 Čti více…
10 – Přejezd Andorrou
Do Andorry (ministát v Pyrenejích s možností levných nákupů) přijíždíme v době, kdy svítí slunce a je polojasno. Zastavujeme na nákupy jídla na naši dlouhou cestu domů přes Francii, Itálii a Rakousko. Protože je pěkné počasí můžeme a taky jedeme přes průsmyk Passo Envalira (2.407 m n. m.). Slunce nám přálo a svítilo na cestu a to i v samotném průsmyku. Kolem sníh a je zřejmé, že zima tady v této výšce ještě nekončila.
Fotíme jak za jízdy v autobuse, tak potom při výstupu v průsmyku. Je krásně, nefouká a kolem mimo silnici je ještě dost mokrého sněhu.
při zastavení v městě Andorra
a už zase jedeme až do průsmyku Passo Envalira
Až každý napráskal co nejvíc záběrů, sjelo se na území Francie.
sněhu dostatek, ale je těžký a už se ani nejezdilo
sněhu dostatek, ale je těžký a už se ani nejezdilo Čti více…
11 – Návrat domů se zastavením v Monte Carlu
Byl to 13.den našeho putování do Portugalska přes španělsko. Ten den nastal poprvé okamžik, kdy nás budou budit místo v 6 hodin až v 7 hodin, protože řidiči musí odpočívat v jednom kuse celých 11 hodin. Čekala nás cesta Francií z Narbone přes Montpellier do státu Monaco – město Monte Carlo (zde pak máme shlédnout knížecí palác, oceánografické muzeum, kasino, japonskou zahradu, procházku po trati Velké ceny Monaka Formule 1).
a je tu prosluněné Monte Carlo, voda v moři je ještě chladná
a tohle je výhled od vlakového nádraží
A protože to tady známe, vydali jsme se tentokrát sami bez průvodce a objevili nové věci, jako to, že se všude stavěla podia pro chystané automobilové závody, že ve městě přímo mezi domy stojí a stále se točí 15 velkých stavebních jeřábů, že v parku nad kasinem se objevily nové butiky s drahým zbožím, že vše je opravené a hlavně jsme si dovolili přejít, či spíše podejít, město ve vlakovém tunelu, který má tři vstupy.
no a jdeme do chládku vlakového nádraží
a jsme na peroně v Monte Carlu Čti více…
Dolomity – den čtvrtý – od chaty Auronzo kolem tří zubů –tedy kolem Drei Zinnen
Podle rozpisu cestovní kanceláře to bylo naplánováno tak, že se ráno opustil po snídani hotel a jelo se k jezeru Misurina, které je položené v nadmořské výšce 1.700 m n.m.. Ráno jsem se zastavil v kostelíčku kousek pod našim hotelem, protože jsem byl hodně zvědavý na interiér, který se mi po zhlédnutí přístupné barevné popisky, jevil jako hodně zajímavý. Šel jsem tam také proto, že jsem měl zjištěno že bohoslužba začíná vždy v 8.00 a náš odjezd byl naplánován až na 8.30 hodin. Byl jsem tam včas, ještě než začala bohoslužba a tak se asi stalo, že jsem se nevědomky přimluvil za počasí, které by nás mělo provázet.
Ale nebojte, byla s nám i jedna dívčina, která si na webových stránkách www.yr.no/sted/Italia/Veneto/Tre_Cime_di_Lavaredo pro jistotu zjistila, že bude sněžit, ale po 13.00 zase bude svítit slunce v těch místech, kam bylo naplánováno, tedy do míst, která jsou na Dolomitech nejkrásnější, tedy tam, kde do nebe trčí tři mohutné vápencové zuby.
Ráno bylo skutečně opět zataženo a po slunci nebylo žádné památky. Ale k jezeru Musurina je to kousek dál a tak se stalo, že už cestou na nás opět pokukovalo sluníčko. Po vystoupení u jezera, které do vás nalévá pocit svěžesti a jakési pohody, bylo slunce nakloněno jen straně odvrácené od míst, kde by měly být vidět tři zuby.
No to si tedy moc neužijeme, budeme vůbec něco vidět ? Na focení u jezera jsem měli 30 minutek, stačilo se to vše nafotit. nastoupilo se do autobusu a po chvilce jsme stály u mýtné brány, kde se za výjezd k chatě Auronzo ve výšce 2.300 m n.m. platí. Za autobus to bylo 105 eur a za osobní auto by to bylo 24 eur. To nám sdělil vedoucí výpravy a by zdůraznil jak si nás cestovatele cestovka se kterou jsme jeli váží. Na vrcholu cesty bylo mohutné parkoviště pro autobusy. Bylo zataženo, mrholilo a fučel nepříjemný vítr. No když jsem se nabalili do všeho co bylo k dispozici navštívila většina z nás veřejné WC s tureckým posedem a vydala se na cestu. Zatím mlha dovolila něco nafotit a vítr hnal kapky směrem, který nezpůsobil zarosení čočky fotoaparátu.