


Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Tehdy v červenci roku 2006 bylo na Irsko nezvykle teplé a slunečné počasí. Ale vedoucí cestovky, zvyklý na to, co nás cestou k Mohérovým útesům může potkat, nám dal pokyn abychom se dobře oblékli, vzali si pláštěny a větrovky, protože na útesech bude hodně větrno a může i pršet. Proto patřičně vybaveni a připraveni na nejhorší se vyrazilo na výlet. Naše první zastavení cestou bylo u nádherných doškových domečků v městečku Adare. Slunce svítilo a bylo nádherně.
ve vesnici Adare
ve vesnici Adare
Pak jsme opět nasedli do autobusu a jelo se k oněm Moherovým útesům. Tehdy se zastavovalo na parkovišti pod staveništěm a muselo se do kopce, aby jsme spatřili nádherné skalní útesy. Ale bundy byly k ničemu, pláštěny zůstaly v autobuse, protože ten den bylo slunečno a větr se zapoměl udělat, a to i na takovém větrném místě nad útesy. Toto zastavení bylo malým zázrakem jak přírodní scenérie , tak i zklidněných přírodních živlů.
Vedoucí zájezdu měl tak dobrou náladu, že jsme sjeli do míst v oblasti Burren, kde se dá zajistit prohlídka útesů i z lodi. Ale na jízdu nebyl čas, ale našel se čas ke koupání a povalování se na skalnatém pobřeží. Pak jsme popojeli, abychom se mohli v krajině skalnatého pobřeží pokochat místní, lokální přírodou.
a toto je kamenná země v oblasti Burren
a toto je kamenná země v oblasti Burren
Když jsme se opět přesunuli na další místo, byli jsme v místě, kde se chodí na prohlídku dolmenu. Toto byl dolmen v Corofinu. Když jsme toto místo opouštěli, minuli jsme poblíž stojící zříceninu šlechtického sídla, tak typického pro tato místa.
dolmen v Corofinu
jeden z hradních domů při cestě z krajiny Burren
První město, které jsme ten den pak ještě navštívili, bylo město Limerick, kde je takzvaně památník lživého kamene, místo, kde byl dán Angličany slib Irům, ale ten nebyl dodržen, a proto pak byla historie irského národa taková, jak ji známe a vnímáme doposud.
jsme ve městě Limerck
jsme ve městě Limerck u lživého kamene kde Angličané nesplnili slib Irům
Pak už byl jen návrat do hostelu. Druhý den jsme se pak již vydali na zpáteční cestu do Česka s tím, že budeme ještě cestou poznávat zajímavá místa v jižní části Irska.
Navštívili jsme město Cork, moderní město s rozvinutým průmyslem a moderní výstavbou.
u máselné burzy v Corku
ve městě Cork
Ale také jsme se následně přesunuli do města Cobh, kde je velký přístav pro zámořní plavby. Stály tu tak velké zaoceánské parníky, že to byly až pojízdné vesnice, či malá města. Ale toto město má svou zcela specifickou historii. Od zdejšího mola vyrazil i zaoceánský parník Titanic, který do svého cíle ale nedorazil. Na svahu při moři, nad pobřežní kolonádou s parkem, je mohutná katedrála a velmi zajímavá výstavba domečků.
výstavba na svahu ve městě Cobh
na břehu ve městě Cobh
A protože i tento den bylo nádherné počasí, jako po celou dobu našeho putování, bylo připraveno poslední zastavení spojené s prohlídkou městečka Admore. Na kopci nad pláží byla prohlídka klášterní zříceniny a pak poslední koupání v Irsku. Ne každý si šel zaplavat, ale kdo tak učinil, byl navýsost spokojen. Slunce nad námi, voda tak 20 st.C. Prostě krásný, ale poslední zážitek z Irska. No a pak se jelo do přístavu k místu našeho nalodění na cestu přes Anglii domů.
kulatá věž v Ardmore
poslední koupání v Irsku na pláži Ardmore, teplota 19 st.C
Takže jak to ty dva dny výletů bylo a co vše jsme si mohli prohlédnout najdete v následující fotogalerii.
Putování s cestovkou bylo komponováno tak, abychom si užili od každého něco. Tento denní výlet byl zaměřen především na přírodu. Na národní park Killarney. První zastavení komerčního typu bylo u baru „rudá liška“. Tady jsme mohli uvidět skansen, ale taky si dát irskou kávu. A pak se jelo kolem mořského pobřeží a koukali jsme na tu krásu kolem. Protože jsem tady byl dávno, tak jsem si pustil Google Earth abych se mohl zorientovat, kudy jsme to tehdy projížděli. To je můj typ. Najděte si město Killarney Irsko a pak si to protáhněte kolem pobřeží. Jeden z růžových placatých kamenů z této pláže jsem si odtud na památku také přivezl.
setkání s plážemi v národním parku Killarney
zastavení na vyhlídce
A bylo těch vyhlídek a zastavení více.
zastavení ve vesnici Waterwill
zastavení na vyhlídce Čti více…
Putováním po klášterech a typických Irských památkách byly věnovány dva dny. Takže jsme navštívili podle plánu zříceniny kláštera Mellifont Abbey.
při prohlídce kláštera Melifont abbey
při prohlídce kláštera Melifont abbey
Viděli na pahorkatině zřiceniny bývalého areálu kláštera Monasterboice, které jsme si důkladně prošmejdili a pokochali se i výhledy z věže kláštera.
návštěva zřícenin kláštera Monasterboice
návštěva zřícenin kláštera Monasterboice
Cestou jsme se šli podívat na jeden z krásných a velmi typických hřbitovů s kulatou věží a nádhernými kříži nad hroby zemřelých.
zastavení na typickém hřbitovním místě
zastavení na typickém hřbitovním místě
Při zpáteční cestě jsme se pak zastavili na mohutné klášterní pevnosti s hradem, kterou tu v Irsku asi navštíví každý zájezd. Byl to hrad s názvem Rock of Cashel. Krásné slunečné počasí nám tehdy umožnilo rozhlédnout se po okolní krajině, tak typické pro Irsko.
při prohlídce hradu a kláštera Rock of Cashel
při prohlídce hradu a kláštera Rock of Cashel
Druhý den jsem pak měli možnost navštívit v poklidu dvě velmi krásná místa. Jedním z nich bylo město Killkenny, kde je jak stavba zámku nad řekou, ale i kostel st.Canices, který je považován za nejkrásnější gotickou stavbu v Irsku. Vedle kostela je pak typická kulatá věž, která nemá při zemi dveří a dá se do ní vlézt jen po přistaveném žebříku a pak po kulatých schodech se dostat až na její vrchol a zde se pak rozhlédnout do okolí. Mohu doporučit, stálo to za to, zejména když opět bylo na Irsko zcela netypické krásné letní počasí s oblohou bez mráčků.
pohled z věže na Kilkenny
katedrála st.Canices a černá věž v Kilkenny
Určitě pak bylo správně zařazeno do plánů cestovky zastavení v nádherných a typických anglických zahradách v Powescourt garden. V době nadvlády Angličanů nad Irskem se šlechta bála prostého irského lidu, a tak si svá sídla stavěla mimo velká města. Měli k dispozici velké pozemky a peníze, a tak vznikla i tato překrásná zahrada. Byl to nádherný zážitek, zejména i proto, že jsme na tomto místě zastavili po ránu jako první zájezdový autobus, a v zahradách jsme se procházeli jako první hosté toho dne. Když naše prohlídka končila, nedalo se obchůdkem se suvenýry ani projít.
a jsme v Powerscourt garden
a jsme v Powerscourt garden
A pokud vám ty uvedené snímky nepostačili, pak se můžete pokochat dalšími fotkami v následující fotogalerii.
Byl to červen roku 2006, kdy jsem si dovolil vyrazit na dovolenou s cestovkou do Irska. První půldenní zastavení bylo v Belgii ve městě Brugy, které je protkané vodními kanály a nabízí úžasnou procházku po jeho historickém centru. Dostali jsme přidělený čas a tehdy jsem poprvé zjistil, že ta cestovka to má pěkně zažité a ví jak dlouho nám to bude trvat a že nakonec nikdo ani neremcal, že by mu to bylo málo. Zůstali tak krásné vzpomínky, které jsem si nafotil a dodnes na ně v pěkném vzpomínám. Jen lituji, že nebyl prostor na projížďku kanály, což by asi bylo velmi pohodlné a příjemné, obzvláště když bylo tak krásné letní počasí.
Brugy městská radnice
Brugy - jsme u kanálu Čti více…
Každá dovolená někdy končí. A tak nám cestovka zorganizovala poslední cestu jako denní výlet, který končil večerním naloděním na zpáteční plavbu z Bastie do Livorna.
Brzy po ránu jsme opustili camp a vyrazili přes sedlo Vizzavona v nadmořské výšce 1.161 m n.m. Cestou jsme občas zahlédli železniční trať stále provozovanou a vychvalovanou na některých webech, kterými jsem listoval. My jsme měli možnost se v sedle pokochat okolními hřebeny, kde bylo vidět že jsou skutečně vysoké, protože na nich ještě ležel i sníh.
pohled na pohoří kolem průsmyku Vizzavona ve výšce 1161 m n.m.
na průsmyku Vizzavona v dáli ještě sníh na vrcholcích
Z tohoto sedla, jak jsem dozvěděl po zabrouzdání na googlearth, je vedena trasa až na nejvyšší horu Korsiky Monte Cinto 2.710 m n.m., a cesta je krásně popsána na webu www.autdooring.cz/korsika . Pak jsme měli další zastávku na které se fotil viadukt pro stále provozovanou železnici, který postavil pan Eifel
most, který postavil Eifel na železniční trati mezi Ajacciem a městem Corte a který byl skoro jako Ivančický viadukt u Brna. Čti více…
Tento výlet byl fakultativní a cestovka jej realizovala až po projeveném zájmu většiny účastníků zájezdu. A většina byla a tak se jelo. Opět to byl lehký výlet naplněný poznáváním korsické krajiny. Čas života je krátký na to, aby se mohl člověk vracet na svá oblíbená místa, když je jich v Evropě a nejen v Evropě ale i u nás mnoho. A hodně toho času nám minulý režim taky vzal, takže i když to tady bylo úžasné, zejména pak pro ty co milují horskou turistiku.
pohoří Bavella - dolomitové skály
pohoří bavella a její nádherné porosty a detaily
pohoří Bavella - co k tomu dodat
pohled na projetou trasu s pohořím Bavella v pozadí
Výlet spočíval v tom, že nás dovezli na velké vrcholové parkoviště, kde těch vozidle bylo požehnaně. A pak každý na svou pěst měl možnost vyrazit na krátkou, či delší označkovanou trasu v okolí. na určitou hodinu jsme se opět nalodili a jeli domů do campu. V pozdním odpoledni jsme se už čvachtali v moři pod campem. zahnala se nuda a pro ty co nevydrží na jednom místě to bylo opět výbornéa pohodové trávení dovolené. Čti více…
Aby ten náš pobyt na Korsice byl vyvážený, byl naplánován takový půldenní výlet do blízké Filitosy a pak krátké zastavení v malebné vesničce u moře. O megalitech ve Filitose do dozvíte na jiných webech, na které odkazuji. Tento výlet byl zajímavý a měl cosi i do sebe, ale ne každý to bere za své. Ale když už jsme tam byli, tak zde je nabídka s fotogalerií. Procházka po areálu je podbarvená hudbou, která zní na každém vašem kroku, protože ampliony jsou dokonale zakryté pod umělými kameny při cestě. Co lze obdivovat, je to, jak dokázali v tak daleké minulosti tesat do toho nejdvrdšího kamene jako je syenit.
Filitosa - museum megalitického umětí
na prohlídkové trase s hudebním doprovodem Čti více…
Tak tento výlet byl o pořádné pěší turistice, o tom prožít si to v přírodě. Jeli jsme přes sedlo Coa Sevi, kde jsme měli možnost zastavit, setkat se s místními, volně se pasoucími domácími selátky.
v sedle Col Sevi, 1.101 m n.m.
jsme na vrcholu na Col Sevi a potkáváme volně se bohybující se čuňata
Pak jsme sjeli do vesnice Evisa. Tady nás vysadili, a my sešli strmým a klikatým chodníkem do soutěsky Spelunca. Horský chodník na dobrou obuv. Pak jsme se jen kochali okolními skalami a všemožnými útvary, a to tak dlouho, až jsme mohli do hučící vody v soutěsce konečně vložit své nožičky. Na webových odkazech se píše, že horské potoky na Korsice nebývají až tak studené a je to pravda. Byla to pohoda, která se stala i svačinkovou přestávkou na balvenech v potoce.
soutěska Spelunca - pěší tůra
silnice je na tomhle mostě, takže je třeba se ještě osvěžit
zajímavé místo na soutězce Spelunca
pokračování soutězky a na ní typická stavba mostu
Denní výlet za poznáním měl daný směr, který pro nás cestovka připravila a byl to plán výborný. Cestou tam jsme viděli skalní útvary, které jsme si mohli prolézt a nafotit a které jen tak u nás doma neuvidíte. takže první dobrá známka a mé doporučení.
a zastávka stála za to
mohli jsmese projít a vidět třeba kamenného slona
Pak jsme se dostali do míst, odkud jsme si vyšlápli na vyhlídku a stanuli jsme ve zříceninách bývalých kasáren francouzských legii. Pod námi nádherné a strmé srázy do moře, ale v dáli i silueta města Bonifacio. Popisovat detail o tomto městě nemá cenu, to si najdete na webu www.orbion.cz, ale i na jiných, které jsem už zmínil ve vzpomínkovém článku.
a pod námi byly nádherné scenérie
Bonifacio - pohled na město od bývalých kasáren francouzských legií Čti více…
u radnice Ajaccia
pohled na tu hlavní ulici ramblu v Ajacciu
Byl to jednodenní výlet, kdy jsme se vyadli do města ve kterém se narodil Napoleon Bonaparte, takže kdo Korsiku navštíví, určitě jeho cesty povedou i do tohoto města. Sochy Napoleona a jeho rodinných příslušníků nelze neminout. Nejvíce se o něm dovíte v jeho museu, které je umístěno v jeho rodném domě, který je na ulici situované souběžně z hlavní třídou, kterou poznáte podle dlouhé řady vysokých palem, kde na jejich konci je nějaká ta socha s Napoleonem. Na konci hlavní třídy pak je vidět moře a při pohledu doprava pak lze spatřit hradební opevnění a je možné se po něm i projít. Další zajímavostí je katedrála, kde byl Napoleon pokřtěn. Kousek od katedrály na vyvýšeném místě je náměstí Austerlitz, kde si lze odpočinout a koukat se na mohutné sousočí rodinných příslušníků Napoleona.
na velkém náměstí je sousoší rodinného klanu Napoleona
tak u této křtitelnice Napoleona požehnali svěcenou vodou Čti více…